Glosa Luboše Kreče Fotbalové mistrovství světa je už dva týdny minulostí, jeho dozvuky ale nepřestávají rezonovat. Byla to velkolepá podívaná, pořádná show a byznysová krasojízda, kterou ovšem stíhá také pachuť mocenských hrátek a neprůhledných kšeftů.

Poté, co Španělsko zaslouženě získalo titul šampionů, se na chvíli zdálo, že převládne pozitivní dojem z akce, kterou provázela řada dohadů a skandálů. Solidní sportovní výkony dávaly příležitost trpkou realitu zahladit.

Jenže to by fotbalová federace FIFA se svým šéfem Giannim Infantinem nesměla být – inu fotbalovou federací se svým šéfem Giannim Infantinem. Tedy spolkem bafuňářů, kteří jakoby měli ve své DNA vepsanou snahu vrhnout se kamkoli a do náruče kohokoli, kde jsou cítit peníze a moc.

A tak v nejvyšších patrech vznikl plán na částečnou privatizaci pořadatelství světových šampionátů. Za pětinu akcií by od soukromých investorů FIFA dostala více než čtyři miliardy dolarů, tedy přes 80 miliard korun. A ty by pak rozdělila mezi svých zhruba 200 členských organizací.

Už se ozvala evropská UEFA, že s takovým plánem nesouhlasí, protože fotbal prý patří všem a nedá se koupit. To jsou ale dost pochybné výkřiky, zvlášť když vezmeme v potaz, že evropští fotbaloví lídři mají k čistoskvoucím liliím zhruba stejně daleko jako Infantino a spol.

Z komerčního hlediska a v kontextu toho, co se ve sportovním byznysu aktuálně děje, jde totiž o logický plán a nepochybně by stál za debatu. Ze sportu se stává klíčová součást zábavy v tom nejširším slova smyslu, sledovanost i zásah ve společnosti rostou, a kdyby se to dobře uchopilo, mohou z toho nakonec profitovat všichni.

Jenže zpráva o tom, že FIFA zvažuje prodej minoritního podílu, obsahovala také informace o tom, ke komu by se měly akcie dostat – a světe div se, důležitou roli v celém příběhu mají hrát příbuzní amerického prezidenta Donalda Trumpa.

President Donald J. Trump presents the World Cup Trophy to Spain, the 2026 @FIFAWorldCup Champions! 🏆 pic.twitter.com/SHsoBhYm1b

— The White House (@WhiteHouse) July 19, 2026

Tomu Gianni Infantino podlézá dlouhodobě a během turnaje kvůli němu například škaredě ohnul fotbalová pravidla, takže americký hráč mohl nastoupit, i když dostal červenou kartu.

Právě tyhle kličky a malé – nebo spíš velké – domů sráží důvěryhodnost světového fotbalu a jeho vládců. Ti mají bohužel dlouhodobě mizernou pověst, což ve výsledku poškozuje image sportu jako takového. Vždyť nejúspěšnější týmy buď přímo vlastní, nebo sponzorují ropné monarchie a pochybné africké diktatury, bafuňáři se uplácejí mezi sebou a dělají více či méně okaté obchody s politiky.

Jenže díky penězům, které do fotbalu plynou, se na něj kouká čím dál víc lidí. A proto bude problém spíš sílit, jde o vliv, o moc, o peníze. Takže i když máme za sebou vydařený turnaj, který i přes pochybnosti o tom, zda bude v novém, širším formátu bavit, předčil očekávání, stejně nám nezbyde nic jiného než si tak nějak smutně povzdechnout.

Komentář vznikl pro stanici Český rozhlas Plus.