Je to tak trochu paradox. Když jdete do fyzického obchodu a chcete u pokladny zaplatit, stačí vám obvykle vytáhnout telefon a mávnout s ním nad terminálem. Nebo jen přiložit zápěstí, na kterém máte chytré hodinky. Když ale platíte na internetu, který by měl být z principu věci modernější, musíte mnohdy složitě opisovat číslo své platební karty. Právě to chce brzy změnit Visa. „Bude stačit kliknout na naše tlačítko,“ říká Petr Polák.

V jednom z největších karetních hráčů na světě působí Petr Polák od loňského roku jako country manažer pro Českou republiku, kde řídí celkovou strategii a směřování firmy. Visa už nicméně v jeho životopisu svítí přes devět let a v rozhovoru pro CzechCrunch Polák popisuje, co má dalšího nejen v oblasti plateb v plánu a na co se mohou zákazníci těšit. Kdy budou auta na benzínkách sama platit a kdy lednice automaticky objedná docházející mléko?

Jak z pohledu Visy sledujete aktuálně dění na trhu? Mění se nějak spotřebitelské chování?
Zatím nevidíme, že by domácnosti začaly šetřit a rostoucí inflace měla větší dopad na počet či objem transakcí. Jsme pořád na vlně, která přišla v postcovidovém období, kdy se otevřela ekonomika a lidé najednou mohli začít platit kartou i tam, kde to dříve nebylo možné. Covid totiž pomohl v rozšiřování akceptace karet. Podniky nasadily terminály jednak z důvodu zájmu zákazníků a jednak proto, že mnoho z nich přešlo do online světa.

Nejviditelnějším trendem během pandemie byl právě dramatický nárůst světa e-commerce, a když se ekonomika otevřela, rostoucí křivka nespadla. Zákazníci si nakupování online osahali. Včetně těch, kteří se mu dříve z různých důvodů bránili. Do online světa přešlo mnoho nových podniků, které v něm už zůstaly a udržely si v něm i část klientely. Zároveň domácnosti začaly utrácet úspory, které během pandemie našetřily, zatím nevidíme, že by šla tato křivka dolů. Uvidíme však, jak tento trend poznamená aktuální míra inflace.

Visa je jedním z hegemonů v oblasti zpracování plateb. Je to pořád to hlavní, co dělá Visu Visou?
Je to základ našeho byznysu, na kterém stavíme. Dokázali jsme spojit někoho, kdo potřebuje dostat zaplaceno, s někým, kdo chce platit, a to na globální úrovni. Je to do značné míry jedinečná pozice. Od již zavedené karty a terminálu nyní přecházíme do virtuálního světa, kde naši síť vnímáme jako koleje, které chceme využít napříč světem.

Dokážeme na nich zajistit, aby přes ně probíhaly transakce. A je jedno, kdo je zahájil a kdo je přijal. Dál tedy náš byznys bude stát na transakční ekonomice, ale bude se lišit její podoba. Do budoucna pravděpodobně zmizí fyzická karta jako taková a nejspíš i terminály. Různá zařízení budou spolu komunikovat napřímo.

Je nějaká zásadní odlišnost mezi Visou a dalšími karetními společnostmi? Nebo děláte zjednodušeně řečeno to stejné? Třeba z pohledu zákazníka jsem narazil jen na opravdu minimum případů, kdy bych měl problém, že mám kartu od jedné, nebo druhé společnosti.
I díky tomu, že Visa je největší nezávislé globální platební schéma, přirozeně nastavujeme, jak celý tento ekosystém funguje. V rámci akceptační sítě nicméně platí, že už dnes prakticky není rozdíl, jakou kartu máte, protože ji přijmou prakticky všude. Mezi naše přednosti ale řadím technologie, které naši robustní síť pohání a dělají ji nekompromisně bezpečnou.

Mluví se o nástupu nových technologií jako blockchain či finančně-technologických startupů. Co dělá Visa proto, aby byla třeba i za 10 let dál relevantní?
Určitě nespíme na vavřínech. Stavíme na základu, který jsme vybudovali a který představují karta a terminál, ale díváme se také do dalších oblastí. Sledujeme krypto, NFT, často spolupracujeme s finančně-technologickými startupy a také jsme naše nástroje otevřeli vývojářům, kteří díky tomu mohou na našich systémech stavět nové služby.

Pokud potřebují zajistit platby, není důvod, aby vymýšleli něco, co už existuje, a tak mají k dispozici naše zmíněné koleje, které jim platební část byznysu zajistí. Otevíráme se světu, protože se nechceme stát dinosaurem, který se někde zakope, bude mlátit kolem sebe a myslet si, že takto přežije.

Stále více lidí platí kartou, stále více lidí platí online, stále více lidí platí službami typu Apple Pay a spol. Co dalšího se v této oblasti děje?
V online světě vidíme velký nárůst uložených karet u obchodníků. Jak dramaticky narostl e-commerce, mnoho nakupujících si oblíbilo některé dodavatele, a protože jim důvěřují, uložili si u nich karty pro opakované nákupy. V rámci online nákupů vidíme také narůstající popularitu Apple Pay a Google Pay, což byla dříve primárně doména fyzického světa. Zároveň s tím, jak rostly nákupy na internetu, rostly platby starou metodou, tedy nešťastným zadáváním čísla karty do platebních bran. To je něco, co nám, ale hlavně zákazníkům nevoní.

Plánujete s tím něco dělat?
Ano. Je paradoxní, že zatímco ve fyzickém světě stačí jen mávnout telefonem u terminálu, tak v online světě, který by měl být možná ještě příjemnější, pořád vyplňujeme číslo karty. Proto přicházíme se službou Click to Pay, která supluje digitální peněženku a dokáže v sobě uložit libovolnou platební kartu. Zákazník pak v e-shopu nemusí ručně vyplňovat číslo karty, ale stačí jen kliknout na naše tlačítko.

Funguje to podobně jako Apple Pay či Google Pay, ale ne všechny e-shopy tyto služby podporují. Navíc podobně jako se domluvil jednotný standard u bezkontaktních plateb, funguje univerzálně i pro karty od dalších vydavatelů také Click to Pay.

Kam to může jít v e-commerce dál? Ve fyzickém světě platba jako taková postupně mizí, respektive je stále méně vidět. Čeho se dočkáme na internetu?
Vidíme nárůst takzvané ekonomiky předplatného, tedy opakované konzumace vybraných služeb. Například Netflixu, HBO a dalších poskytovatelů digitálního obsahu. Tento trend začíná přecházet také do virtuálního světa prodeje fyzických produktů. Když budete každé dva týdny nakupovat prací prášek a granule pro kočku, nastavíte si ve svém oblíbeném e-shopu pravidelnou objednávku, ze které automaticky proběhne platba, a zboží se ve vybraný čas doručí. To je trend, který nás do budoucna čeká.

Jakou pozici má v online světě Visa? Poskytujete pouze platební infrastrukturu na pozadí, nebo máte ambici stavět nějaké konkrétní služby?
Obvykle vytváříme služby, které držiteli našich karet či obchodníkům zpříjemňují spolupráci s platebními schématy. V případě ekonomiky předplatného máme například řešení, které ukáže, kde všude máte platební kartu uloženou. Jak lidé začali digitální služby více konzumovat a objednávali jich stále více, tak najednou zjistili, že neví, co všechno vlastně platí. Zároveň se ne vždy lze vyznat ve výpisu transakcí, a tak vznikl nepořádek, na který poskytujeme takovou digitální uklízečku. Umíme vaši kartu ve virtuálním světě najít, vaše předplatné spravovat a případně je zapnout či vypnout.

Míříme k bezhotovostní společnosti? Respektive lze tohle definovat nějak globálně, nebo bude vždy záležet na jednotlivých státech?
Významně o tom rozhoduje kultura a nastavení státu. Sami se snažíme státu s digitalizací plateb pomáhat, zároveň vidíme, že je o to zájem i na straně občanů. Neděje se to na sílu. Každá země začala na jiné startovací čáře. U nás jsme začali trochu později, proto tu není podíl digitálních plateb tak vysoký jako například ve Skandinávii, ale zároveň jsme díky tomu přeskočili některé evoluční kroky, a tak jsme nyní na čele inovací a technologií, které jsou pro nás relevantní, jako je například počet akceptačních míst pro bezkontaktní platby. Vidím i zájem na straně vlády o uspíšení digitalizace. Je dobře, že má státní sektor zájem se v tomto směru posunout, protože se bez toho neobejdeme.

Byla by bezhotovostní společnost ideálním scénářem pro Visu?
Bezhotovostní společnost nechceme tlačit za každou cenu, ale trend tímto směrem míří. Je to dáno i tím, že hotovost s sebou nese náklady, které jsou do značné míry zbytečné, a také neduhy, které se nelíbí státní správě. Také z pohledu uživatelské zkušenosti koncového platícího zákazníka je digitální platba jednodušší, protože nemusí hlídat, kolik peněz má zrovna po kapsách. Trend je v tomto ohledu příznivý a my se snažíme, aby na to byla naše infrastruktura připravená. A to jak po stránce objemu transakcí, tak po stránce bezpečnosti a spolehlivosti.

Jaká je next big thing v placení? Hodinky a náramky už dnes nikoho nepřekvapí. Amazon testuje placení dlaní, někde už vás poznají díky obličeji. Čeho všeho se dočkáme?
Očekáváme nárůst takzvaného „internetu věcí“, tedy stále více připojených zařízení, která interagují s internetem a zpříjemňují nám život. Mnohdy budou napojená právě na nějaké předplatné, nebo budou určená k tomu, že jim zadáme příkaz, kterým něco objednáme – a to v sobě ponese automatickou platbu na pozadí. Takových zařízení bude nejen v domácnostech stále víc. Dočkáme se připojených aut, která budou interagovat s okolním světem, což zase pohne celým automobilovým světem.

Takže auto například samo zaplatí na benzínce?
Může to tak být. V ideálním světě si na pumpě dojdete na kávu a protáhnete se před další jízdou. Pak si jen sednete do auta a odjedete, nic dalšího nebude potřeba, je to zbytečné.

V domácnostech to zase budou třeba chytrá tlačítka, která když stisknete, tak se objedná třeba mléko?
Taková tlačítka již testoval Amazon, ale vidíme, že mnoho výrobců začíná podobné funkce integrovat přímo do svých zařízení. Samostatná tlačítka tak nebudou potřeba, docházející mléko objedná sama lednice, stejně jako pračka prací prášek, pokud o to bude mít zákazník zájem.

Obecně se hodně akcentuje udržitelnost. Třeba konkrétně u plateb se řeší, že se ukazuje velikost uhlíkové stopy za každým nákupem. Je to něco, co zajímá i Visu?
Tento trend sledujeme. Máme k dispozici technologii, která umí velikost uhlíkové stopy změřit, spolupracujeme také s českými bankami na projektech, jež do této oblasti míří. S nástupem mladé generace registrujeme velký zájem o to, abychom planetu zachovali v rozumném stavu. Tito zákazníci budou chtít vědět, jaká je za jejich chováním uhlíková stopa a mohli se podle toho zařídit. Pokud ale někoho taková informace nezajímá, nebude ji muset využívat.