Z knihy Careless people vám spadne brada. Alespoň to o titulu, který vyšel letos v březnu a zatím ještě nemá český překlad, tvrdí deník The Financial Times. Sarah Wynn-Williamsová, bývalá ředitelka pro globální veřejnou politiku Facebooku, v ní popisuje svoji pracovní cestu touto společností a to, jak její postupné zvyšování vlivu ve světě poznamenalo zakladatele Marka Zuckerberga i další lidi ve vedení. „Varovný příběh o moci, chamtivosti a ztraceném idealismu“ – tento podtitul nemá náhodou. S autorkou se aktuálně Meta, pod kterou Facebook spadá, kvůli knize soudí. A zatím úspěšně. Wynn-Williamsová ji nyní nesmí jakkoliv propagovat. I tak se ale z knihy, podle žebříčku deníku The New York Times, stal bestseller.

Je potřeba říci, že pětačtyřicetiletá právnička původem z Nového Zélandu je velmi dobrá vypravěčka. Příběh se skvěle čte – začíná dramatickou událostí, kdy hlavní hrdinku ve třinácti letech málem sežere žralok. Byla to totiž právě tahle událost, která její život formovala. Tehdy prý zjistila, že se dokáže zachránit jedině sama. Cesta Facebookem pak pro Wynn-Williamsovou začala v roce 2011 po letech práce pro OSN, kde jako diplomatka zastupovala svoji zemi. Facebook v té době zdaleka ještě nebyl globální společností a chvíli trvalo, než se Wynn-Williamsové podařilo přesvědčit šéfy, že potřebují někoho, kdo se bude starat o expanzi platformy mimo USA.

S růstem ale postupně přicházely i změny původních hodnot společnosti. Snaha měnit díky internetu a Facebooku svět k lepšímu se podle autorky postupně proměnila ve snahu hlavně vydělávat peníze a dál růst. Wynn-Williamsová v knize například popisuje to, jak byl Zuckerberg při vyjednávání vstupu platformy na čínský trh prý ochotný spolupracovat s čínskou vládou a poskytovat jí data o tamních občanech, kteří budou Facebook používat. A to i přesto, že veřejně tvrdil, že mu jde hlavně o svobodu slova.

Snahu o zvyšování vlivu pak dokládá i událostmi okolo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v roce 2016. Když prý vedení firmy zjistilo, že platforma měla výrazný podíl na jeho úspěchu, nesnažilo se šíření politických a mnohdy nepravdivých reklam na Facebooku zatrhnout, právě naopak. Zvažovalo, jak využít příležitost k monetizaci a dalšímu vlivu.

Podle Wynn-Williamsové přitom nešlo o to, že kdyby se vedení Facebooku rozhodovalo ve prospěch společnosti, přišlo by o finance. „Klidně mohli ty věci napravit a přesto zůstat šíleně bohatí a mocní. Byli v té vzácné situaci, kdy měli peněz víc než dost. Měli prostředky udělat správnou věc. Mohli říct pravdu. Mohli projevit základní lidskou slušnost. Všechno to bylo v jejich silách,“ píše v závěru knihy a dodává, že místo toho se soustředili na nedůležité věci, které je zrovna zaujaly, jako například chov krav krmených makadamovými oříšky pro lepší maso.

Wynn-Williamsová věnuje v knize velký prostor i provozní ředitelce Sheryl Sandbergové. Popisuje, jak se veřejně prezentovala jako žena, která zvládá skloubit kariéru i mateřství a odchází z práce brzy domů, aby mohla trávit čas se svými děti. Ve skutečnosti ale podle Wynn-Williamsové zaměstnávala armádu filipínských chův.

V knize je zároveň naznačeno, že Sandbergová, která často veřejně vystupovala jako bojovnice proti sexuálnímu obtěžování žen v zaměstnání, měla paradoxně se svými vlastními ženskými podřízenými velmi toxické vztahy. Podle knihy svým asistentkám například nařizovala, aby si k ní při dlouhých cestách soukromým letadlem lehaly do postele.

K odchodu Wynn-Williamsové z Facebooku kromě všech kroků vedení, se kterými nesouhlasila, přispělo nakonec právě i sexuální obtěžování. Tomu byla vystavena od jednoho ze svých nadřízených. Nahlásila ho sice personálnímu oddělení, ale firma se následně rozloučila s ní, nikoliv s ním. Oficiálním důvodem jejího propuštění, který Facebook uvedl, byly její špatné výsledky a toxické chování. Firmu opustila v roce 2017.

Kniha se okamžitě stala mezi čtenáři velmi populární. Do konce března se dostala na první místo žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. A to i přesto, že byla oznámena pouhý týden před samotným vydáním, jak upozornil deník The Guardian. Znatelně menší nadšení však pak způsobila ve společnosti Meta. Ta se proti ní hned na jaře ohradila – podle The Financial Times ve zprávě americkým médiím napsala, že v knize jde o „směs zastaralých a dříve již zveřejněných tvrzení o společnosti a nepravdivých obvinění vůči našim vedoucím pracovníkům“.

Zároveň se rozhodla bránit i soudně a snaží se o zákaz prodeje knihy. Argumentuje tím, že autorka jejím zveřejněním porušuje dohodu o mlčenlivosti, která byla součástí její dohody o odstupném. Soud prozatím zakázal Wynn-Williamsové knihu promovat a sama ji také nesmí šířit. Rozhodnutí se ale netýká vydavatelství, takže ji lze i nadále najít v knihkupectvích.

Wynn-Williamsová ale není jediná z bývalých zaměstnanců Mety, která do médií vynesla interní informace, upozorňuje americký magazín Fortune. Frances Haugenová, která pracovala jako produktová manažerka v týmu pro občanskou integritu, před čtyřmi lety zveřejnila tisíce interních dokumentů společnosti. „To, co jsem ve Facebooku znovu a znovu viděla, byl střet zájmů mezi tím, co je dobré pro veřejnost, a tím, co je výhodné pro Facebook. A Facebook se opakovaně rozhodl optimalizovat pro svůj vlastní prospěch – třeba aby víc vydělal,“ řekla Haugenová před čtyřmi lety v rozhovoru pro americkou CBS News.

Knihu, jejíž titul se dá do češtiny přeložit jako Lhostejní lidé, veřejně na svém LinkedInu podpořila i bývalá manažerka Facebooku Brooke Oberwetterová, která měla na starosti vnitrostátní (americkou) politiku a se kterou Wynn-Williamsová sdílela kancelář.

„Careless People jsou skvěle napsané memoáry o její době ve Facebooku. Nemůžu ověřit každý detail knihy (a nikdo jiný taky ne), ale můžu říct, že porady, schůzky a události, kterých jsem se účastnila a které Sarah v knize popisuje (nebo o kterých jsem tehdy slyšela od kolegů), jsou popsány věrně. Možná ještě důležitější ale je, že dokonale vystihla atmosféru. Bylo to celé tak… dětinské,“ píše. Zároveň ale dodává: „Sarah nebyla jediná, kdo do firmy vstupoval s optimismem, nadějí, pocitem štěstí a hrdosti, že může pomoci dobré věci, a kdo z ní odcházel zklamaný, demoralizovaný, vyčerpaný a bez iluzí.“