Roboskladník, recepční i farmář. Na setkání v Alze si majitelé prvních robotů porovnali zkušenosti
Zástupci firem a institucí se sešli, aby si ukázali, co se jim povedlo roboty Unitree už naučit. S čím vším si stroj za milion poradí?
Z virálních videí to skoro vypadá, že by se humanoidními roboty měl hemžit každý obývací pokoj. Realita je ale jiná – dvounohé a čtyřnohé roboty si zatím často kupují spíš firmy. V holešovických kancelářích Alzy teď proběhlo první setkání zástupců těch, které si nějakého takového pomocníka pořídily. A to konkrétně od čínského výrobce Unitree, jehož roboti mohou umět kromě tanečních nebo bojových pohybů například i manipulovat s předměty, což otevírá dveře pro jejich nasazení ve výrobě nebo právě i v domácnostech.
„Pozvali jsme naše zákazníky na meetup, aby mohli sdílet zkušenosti a navzájem si předvést, jaké aplikace nad roboty budují, co jim funguje a kde narazili ve vývoji na slepé uličky,“ říká Vojtěch Hrazdil, který má v Alze na starosti prodej pokročilých robotů. Zejména pak od značky Unitree Robotics, kterou Alza v Česku, na Slovensku a v Maďarsku zastupuje a jejíž roboty má jako téměř jediný prodejce v Evropě skladem. „Prodeje jdou výrazně lépe, než se na začátku předpokládalo,“ dodává Hrazdil.
V nabídce má Alza hardwarově vyspělé humanoidy, platformové roboty na kolečkách i čtyřnohé robopsy pohybující se od 60 tisíc do 2,1 milionu korun. Na běžném e-shopu si je ale zákazník do košíku zatím nepřihodí. „Vzhledem k chybějící evropské certifikaci CE se tyto stroje nemohou prodávat klasickým koncovým zákazníkům, a tak je Alza prodává výhradně firmám, univerzitám a výzkumným institucím, které si uvědomují, že nekupují finální produkt, ale spíše vývojovou platformu,“ vysvětluje Hrazdil. A přes třicet zástupců takových organizací se v červnu sešlo, aby si ukázali, kam se v robovývoji posunuli.
Všichni roboti si nejsou rovni
Nejzákladnější úroveň robotů, které Unitree říká Basic, neoplývá pokročilou umělou inteligencí a nemá pohyblivé dlaně s robotizovanými klouby. Uživatel může ovladačem dovést robota na určené místo, kde se stiskem tlačítka spustí předprogramovaný taneček nebo proslov. „Do téhle kategorie patří například novinka Unitree R1 Basic za něco málo přes 200 tisíc korun. Zajímá především firmy, které hledají magnet na pozornost například na stánky eventů a velké události,“ komentuje Hrazdil.
Spoustu zákazníků, kteří na sociálních sítích sledují videa s roboty, jak skotačí v ulicích měst, to může zaskočit. „Lidé si často myslí, že robot přijde, sám vyleze z krabice a hned postaví na kávu. Tahle očekávání musíme často krotit. Naši roli proto vidíme také v osvětě kolem toho, co současný hardware i software skutečně dokáže. Pravdou je, že základní roboti nemají v továrním nastavení téměř žádnou autonomii ani možnost integrace s generativní umělou inteligencí, aby s nimi šlo například komunikovat,“ uvádí Hrazdil věci na pravou míru.
Skutečná robotika začíná až u takzvaných EDU verzí, které jsou připravené na takzvaný sekundární vývoj – například aplikací nad pohybovým aparátem Unitree nebo přímým řízením jednotlivých motorů. Výrobce k robotům doporučuje využívat simulační prostředí MuJoCo nebo Isaac Sim od společnosti Nvidia, kde lze ve virtuálním světě natrénovat pohyb a následně jej jako kód nahrát do fyzického stroje. Jak na setkání popsal Martin Krček ze společnosti SentioRobotix, která se zaměřuje na vývoj a prodej rozšíření pro roboty, hardware je dnes jen komoditou – skutečná hodnota spočívá v robotově softwaru, tedy mozku a mysli.
Ač by toho vývojáři už dnes dokázali spoustu, brzdí je mimo jiné přísná evropská legislativa. „Při cestě do Číny jsme navštívili přímo pobočku Unitree, kde po střeše a schodištích testovacích budov pobíhaly desítky robotů. Jelikož asijské prostředí není svázáno přísnou unijní regulací, na roboty tam narazíte nejčastěji paradoxně na ulici, kde ve stáncích například autonomně točí zmrzlinu,“ popsal Krček svůj zážitek s tím, že hardware je napřed, ale z hlediska logiky a bezpečného chování v přímém kontaktu s lidmi je stále ještě hluchý a slepý.
SentioRobotix proto buduje vlastní operační systém, který do robota implementuje velké jazykové modely a počítačové vidění. Stroj pak nejen rozpozná, kde přesně v prostoru leží jablko a jakou má například barvu, ale dokáže plynule konverzovat, pochopit kontext firemních procesů a především si budovat něco jako sebedůvěru – tedy schopnost bezpečně odmítnout nesmyslný příkaz dříve, než ublíží okolí.
Náraz na limity továrního softwaru
Jakmile se firmy pustí do řešení skutečných úloh v proměnlivém prostředí, velmi rychle začínají narážet na různé limity. „Na začátku jsme zkoušeli simulaci a trénink přes platformu Nvidia Isaac. Bohužel jsme zjistili, že je celý program velmi zabugovaný, náročný na hardware a špatně optimalizovaný. Je potřeba opravdu výkonná sestavu za více než sto tisíc korun. My jsme během experimentů jednu grafickou kartu odrovnali,“ popisuje Adam Růžička, který byl u začátků vývoje robota Jarmila. Toho si koupil Jaroslav Beck, zakladatel Beat Saberu a technologické společnosti BottleCap AI, která nedávno získala investici ve výši 150 milionů korun. Jeho záměrem je Jarmila naučit autonomně sbírat vajíčka v kurníku mezi slepicemi.
Ještě před samotným trénováním autonomie ale bylo potřeba vyřešit jinou zásadní výzvu – umožnit člověku robota přirozeně a precizně ovládat. Tým proto několik měsíců vyvíjel vlastní celotělovou teleoperaci, díky které se operátor může pomocí VR doslova „přenést“ do robota a ovládat jeho tělo v reálném čase. „Právě teleoperaci považujeme za jeden z nejdůležitějších stavebních kamenů budoucí autonomie,“ dodává Růžička s tím, že kvalita modelu nikdy nebude lepší než kvalita dat, na kterých se učí, a proto jeho tým sběru datasetů věnoval dlouhé večery.
Kromě videí s Petrem Márou se Jarmil objevil také na sociálních sítích, kde jako první humanoidní robot autonomně prošel bezpečnostní kontrolou CAPTCHA. Přesto vývojáři zdůrazňují, že cesta k plně autonomnímu sběru vajíček v reálném kurníku je stále na začátku a čeká je ještě mnoho vývoje.
@jaroslav_beck My humnoid Jarmil just break CAPTCHA!? 🤣 #humanoid #unitreeg1 #robotics ♬ original sound – Jaroslav Beck
Teleoperace přes VR brýle pak bude klíčová i pro další, podstatně divočejší tuzemský projekt. Organizace Czech IT Academy, která sdružuje mladé vývojáře, chystá pro roboty ligu bojových sportů. „Stavíme polygon pro humanoidní roboty, takový robotický Oktagon. Bude to vypadat jako MMA, akorát s tím rozdílem, že když robotovi upadne noha, zvládne pokračovat dál,“ popisuje extrémní zátěžový test zástupce akademie Michael Kalista. Týmy šikovných inženýrů si podle něj budou muset vyvinout vlastní systémy bezlatenční teleoperace a hledat cesty k originálním pohybovým vzorcům.
Příliš drahá humanizace
Z dosavadní praxe jasně vyplývá, že humanoidní forma se na některé rutinní úkoly ukázala jako zbytečně složitá. Zářným příkladem jsou ruce. Plně artikulované robotické prsty, které nabízí například model Inspire, vyjdou na bezmála půl milionu korun. Naprogramovat je k jemné motorice je navíc výpočetně tak náročné, že je vývojáři ze SentioRobotix raději nahradili vlastními 3D tištěnými gripy potaženými silikonem – ty zvládnou šetrně přenést jahodu i bez desítek servomotorů.
Ze stejného důvodu dává často větší smysl nasazení quadrupedálních robopejsků, jejichž cena začíná na sto tisících korunách. Například slovenské vývojářské studio Wezeo nedávno nasadilo psa s vlastní AI nástavbou do administrativní budovy společnosti Innovatrics v Bratislavě. Stroj autonomně hlídkuje a orientuje se v prostoru. I tam ale při testování narazili na realitu – kvůli množství skleněných ploch hnala robota jeho vnitřní mapa do pro něj neexistujících zdí, což si vyžádalo složité softwarové kalibrace a přidání nezávislé výpočetní jednotky.
Bezpečnost je pak zásadní téma pro instituce, jako je Technická univerzita Ostrava a Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) při ČVUT, které hledají způsoby využití robotů ve skladech a logistice. Humanoid vybavený kamerami a mikrofony může představovat bezpečnostní hrozbu. Hacknout ho přes nezabezpečenou wi-fi a proměnit ve špionážní zařízení s přístupem k výrobní lince je dnes až mrazivě představitelný scénář. Pro bezpečný testovací provoz je proto nezbytností absolutně izolovaná ostrovní síť nebo fyzická kontrola připojení.
„Velké automobilky jako například BMW rok testovaly americké humanoidy a stálo je to miliony eur. Cílem nebylo ušetřit nebo dosáhnout rychlé návratnosti, chtěly pochopit technologii dříve než konkurence,“ vysvětluje Tomáš Jochman z Interdisciplinárního centra humanoidní robotiky při CIIRC.
A přesně to je i důvod, proč firmy v Česku a na Slovensku s roboty experimentují, ačkoli to zatím nevypadá, že by je měly v dohledné budoucnosti postavit k výrobním pásům. „Čínský hardware představuje vstupenku do humanoidní robotiky s pětinovou cenou oproti západní konkurenci. Zhruba za milion korun získáte platformu, na které lokální firmy a startupy mohou začít budovat vlastní softwarová i hardwarová rozšíření s globálním potenciálem,“ dodává Jochman.
Alza věří, že vzájemná pomoc a sdílení know-how je v zájmu všech, kdo s robotikou v této rané fázi začínají experimentovat. Kolem robotů Unitree proto začíná budovat lokální ekosystém českých a slovenských firem. Další robotický meetup je předběžně naplánovaný na 30. listopadu – tentokrát nejen pro zákazníky, kteří si už robota pořídili, ale i pro ty, kdo o nákupu hardwaru zatím jen uvažují. Zájemci se už teď mohou na akci registrovat vyplněním formuláře.
„Naším cílem je kromě prodeje robotů v Česku začít budovat podhoubí zkušeností a ekosystém partnerů. Zatímco my se budeme specializovat na prodej hardwaru, okolo nás postupně vznikne síť partnerů, kteří budou nabízet software a doplňky rozšiřující schopnosti robotů pro konkrétní úkoly,“ shrnuje Hrazdil další plány.
