Rodiče se blížili vyhoření, do byznysu s ořechy tak naskočil syn. Z jižních Čech ho nakopl ke čtvrtmiliardě
Než se Petr Voves mladší přidal k podnikání rodičů, neměli ani web a tržby byly 15 milionů. Dnes je e-shop Ochutnej ořech stamilionový a dále roste.
Příběh ořechů, který prozatím spojuje tři generace jedné rodiny. Zatímco v loňském roce příznačně nazvaný e-shop Ochutnej ořech přesáhl čtvrtmiliardové tržby a vykázal přitom zisk, ještě před deseti lety se velikost rodinného podnikání v Čakovci pár minut jízdy od Českých Budějovic pohybovala na úrovni patnácti milionů korun. Manželé Petr a Jitka Vovsovi navíc po dvou dekádách směřovali k vyhoření a reálně hrozilo, že svůj byznys ukončí. Jejich syn Petr proto opustil myšlenku věnovat se diplomacii a do firmy přinesl nový vítr v podobě vůbec prvních webových stránek, nového e-shopu a celkové interní transformace. A byť na trhu působí vedle větších zavedených značek, Ochutnej ořech dále roste a dělá první krůčky i do zahraničí.
Za úplnými začátky dnes stamilionové firmy stojí Petr Voves starší, který v devadesátých letech rozběhl podnikání v distribuci čajů, jeho otec mu přitom pomáhal jako závozník a řidič dodávky. Po dvou letech hledal však i další „exotičtější“ doplnění svého portfolia. Volba tak padla na oříšky, které nakonec čaje upozadily. Firma fungovala jako na velkoobchodním modelu a dodávala do stánků, obchodních domů k prodeji na váhu či do prodejen se zdravou výživou. S tím, jak podnikání rostlo, se k Vovesovi postupně přidala i manželka s předešlými zkušenostmi z expediční společnosti.
V podstatě od malička ve firmě působí i jejich syn, Petr Voves mladší. „Dětská rodinná práce je to nejlevnější a nejefektivnější, co může být,“ směje se, když příběh rodinného byznysu vypráví pro CzechCrunch. Už asi v osmi letech vypomáhal například luxováním skladu, později chodil vypomáhat také do balírny.
Klasicky přitom platí, že rodinná firma s sebou přináší plusy i mínusy. „Trávil jsem tam veškeré volné chvíle. Když mi táta tehdy oznámil, že kupujeme starý kravín, který jdeme předělat na sklad, bylo mi jasné, že dalších x let budu fungovat jako zedník a podržtaška,“ pokračuje Petr Voves mladší, jenž sám procházel vnitřním bojem. Po střední škole totiž vyrazil nejdřív do Plzně a pak do Prahy studovat mezinárodní vztahy, k tomu ale neustále pokukoval i po byznysu a říkal si, že ořechy, trvanlivé potraviny a rozjíždějící se e-commerce zkrátka mohou být zajímavé.
Rozhodující moment pak přišel, když dodělal bakaláře a dostal se na navazující magisterské studium. „Mamka za mnou přišla s tím, že jsou už téměř vyhořelí, nemají elán a bojí se, že firma skončí. Potřebovali pomoct,“ popisuje Voves mladší. Tehdy už měl přítelkyni (dnes manželku) a o to víc tak přemýšlel nad kariérní cestou v mezinárodních vztazích. „Nejdřív bych byl umístěn na nějakém konzulátě třeba v Nigérii, než bych se vypracoval na vyšší pozice,“ pokračuje.
Měl jsem před sebou velmi náročné dva roky, kdy jsem musel vystudovat a zároveň nakopnout rodinný byznys.
Rozhodl se proto připojit do rodinné firmy, zároveň ale nechtěl zahodit studium v Praze. „Měl jsem pak před sebou velmi náročné dva roky, kdy jsem musel vystudovat Fakultu sociálních věd a zároveň nakopnout rodinný byznys. Řešil jsem to po víkendech, plus jsem občas do té školy nechodil,“ usmívá se.
Byznys tehdy sice generoval stabilní příjmy na úrovni kolem patnácti milionů korun, technologicky ale zamrzl v minulosti. Ještě v roce 2016 otec provozoval firmu jako OSVČ a veškerou administrativu i sklady vedl v zastaralém programu běžícím pod operačním systémem MS-DOS. „Dlouho jsem ho přesvědčoval, že to celé jednoho dne zaklekne, případně se ty staré počítače úplně přestanou vyrábět,“ vzpomíná syn. Rozhodující argument dodal paradoxně stát, tehdejší změny sazeb DPH už archaický systém neuměl zpracovat.
Vývoj rodinného byznysu Vovsových
- 1996 – Petr Voves st. se svým otcem rozbíhá rodinnou firmu, nejdříve jako OSVČ, zaměřuje se na velkoobchodní distribuci čajů a přípravků na pečení.
- 1998 – Sortiment rozšiřuje o svět oříšků a sušeného ovoce.
- 2001 – Do podnikání se připojuje manželka Jitka.
- 2013 – Stěhování do vlastního skladu v Čakovci.
- 2015 – Připojuje se syn Petr, vznikají první internetové stránky.
- 2016 – Podnikání se transformuje do firmy Ořechy a sušené plody s.r.o.
- 2019 – Spuštění maloobchodního i velkoobchodního e-shopu pod značkou Ochutnej ořech.
- 2022 – Otevření první prodejny a showroomu.
- 2024 – Spuštění slovenského e-shopu ochutnejorech.sk.
- 2026 – Spouští se polský a maďarský e-shop pod mezinárodním brandem Balabons.
Změna ale nebyla jen digitální, ale i strukturální. V roce 2016 se rodina transformovala na Ořechy a sušené plody s.r.o., kde si mezi sebe rozdělili podíly: otec jako zakladatel drží čtyřicet procent, matka a syn po třiceti procentech, a všichni tři jsou zároveň jednateli. Do rodiny jako takové pak patří i další, mladší syn, ten se ale rozhodl pro vlastní kariéru. „Myslím si, že to bral i tak, že prvorozený Petr už ve firmě je a on si chce vyšlapat vlastní cestičku,“ říká Voves mladší.
Jednou z prvních větších výzev pro něj v byznysu pak bylo osamostatnit se od českých distributorů a začít dovážet suroviny napřímo ze zahraničí. Jako student mezinárodních vztahů začal oslovovat firmy v Hamburku a Rotterdamu. „Firmy jsem musel doslova nahánět, ale jakmile pochopily, že jsme schopni vzít zajímavý objem, došlo jim, že nemusíme řešit standardní ceník a začaly nám tvořit individuální ceny,“ říká Voves. Jakmile se to podařilo, firma získala přístup ke kvalitě, která v Česku do té doby nebyla běžně dostupná.
K tomu Voves začal pokukovat i po možném vstupu do online prostředí, kdy by firma mohla kromě velkoobchodních partnerů prodávat přímo i koncovým zákazníkům. Cesta k vlastnímu e-shopu ale nebyla úplně jednoduchá. V roce 2014 Voves oslovil tři IT firmy s žádostí o vytvoření online obchodu, všechny ho odmítly s tím, že o projekt malé rodinné firmy nemají zájem. „Dnes jsem za to vlastně rád, protože ty firmy už nefungují a bůhví, jestli bychom tu vůbec byli,“ říká. Vlastní e-shop se nakonec podařilo pod značkou Ochutnej ořech spustit až v roce 2019.
Vstup do světa e-commerce nebyl jen plánovaným strategickým tahem, ale také vynucenou obranou. Vovsovi tehdy dodávali suroviny i dnešnímu miliardovému hráči Grizly. Když se však Grizly rozhodlo pro vlastní výrobu, zanechalo to rodině v Čakovci plný sklad půlkilových a kilových balení ořechů, které nebylo komu prodat. „O to víc jsme si řekli, že to musíme nabídnout a udat na vlastním e-shopu,“ vysvětluje Voves.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsNačasování přitom nemohlo být lepší. S rozběhem pandemie covidu v roce 2020 velkoobchodní větev firmy dodávající do zavřených prodejen a stánků prakticky okamžitě umřela. E-shop naopak zaznamenal brutální nárůst. „Naše firma se ze dne na den musela úplně přeorganizovat a tehdy i rodiče na sto procent pochopili, že maloobchodní e-commerce je naše budoucnost,“ popisuje Voves. Po covidu se firmě B2B prodeje opět rozjely, aktuálně ale dělají už jen čtvrtinu celkového byznysu.
„Covid nám obrovsky pomohl a naučil lidi trvanlivé potraviny nakupovat na internetu. Byla to nicméně šílená doba,“ vzpomíná. Jako okrajovou položku tehdy prodávali těstoviny a mouky, zákazníci přitom byli schopni nakoupit i čtvrt tuny na objednávku. „Museli jsme jim volat a ptát se, jestli jim to můžeme dát před barák na paletě,“ směje se. Nápor donutil firmu k okamžité investici do logistiky a automatizace. Od ručního zadávání adres se museli během týdnů posunout k plné automatizaci expedice a pořídit balicí linku, aby byli schopni odbavit stovky objednávek denně.
Čtvrtmiliardový byznys
Loni pak již Ochutnej ořech dosáhl obratu 253 milionů korun s čistým ziskem třináct milionů. Interně zaměstnává pětatřicet lidí, ročně zpracovává 200 tisíc objednávek a v nabídce má asi tisíc produktů. Zhruba tři čtvrtiny objemu prodejů zpracovává ve své výrobně a balírně v Čakovci, kromě toho dlouhodobě spolupracuje i se specializovanými chráněnými dílnami lokálně v Jihočeském kraji.
Byť e-shop konkuruje miliardovým značkám jako Grizly nebo Mixit, Vovsovi se vůči nim snaží vymezit hlavně „chuťovostí“. Jejich strategie tak nestojí na prodeji komoditních surovin, které lze koupit v každém supermarketu, ale na unikátních recepturách a přímých vztazích s rodinnými výrobci po celém světě.
„Strašně mě baví firmy ze Španělska, Řecka nebo Itálie. Mají skvělé produkty, ale bohužel stále jedou hodně v azobarvivech, což je něco, co my neradi prodáváme,“ popisuje Voves proces vyjednávání. Jižanským temperamentním výrobcům musí často vysvětlovat, že český zákazník vyžaduje čistší složení. Pokud však rodinná firma z Čakovce objedná dvě až tři tuny zboží, výrobci jsou ochotni receptury upravit exkluzivně pro ně.
Aktuálně tvoří gró nabídky solené pistácie, které si nechávají pražit v malých várkách každých čtrnáct dní, aby zajistili čerstvost. Vedle nich ale Voves mladší sází na experimenty: kešu s příchutí česneku a rozmarýnu nebo čistou slanou lékořici z Finska. „Zákazník se k vám sice prvotně dostane kvůli základním oříškům, ale my ho chceme přesvědčit, ať ochutná něco daleko zajímavějšího,“ říká.
Nová generace
Oslovovat zákazníky se teď Ochutnej ořech chystá i mimo Česko a Slovensko. Pod novým mezinárodním brandem Balabons aktuálně rozbíhá expanzi do Polska a Maďarska, vyhlíží ale také dál například směrem do Itálie.
Jaká je pak dlouhodobější vize rodinného byznysu, přidá se do něj i další generace? „Já v to doufám,“ říká Voves s dodatkem, že na podobné otázky je ještě času dost, protože jeho dceři bude teprve šest let. Už teď ale s podnikáním nepřímo vypomáhá. „Zkoušíme spolu nové produkty. Ptám se, zda jí to vůbec chutná a jestli by je chtěla nabídnout dalším dětem. Snažím se v ní vzbudit nadšení, že taťka prodává super mňamky, chci, aby ji to bavilo. Jestli v životě nakonec zvolí jinou cestu, nevadí. Ale budu rád, když si k rodinnému byznysu vybuduje vztah od mala,“ doplňuje Voves.
Já jsem přinesl svěží vítr s novými zákazníky, produkty a IT inovacemi a rodiče dodali svých tvrdě odpracovaných třicet let zkušeností.
Přiznává tak, že i když se s manželkou snaží najít ideální work-life balance a stanovují si striktní hranice mezi rodinou a firmou, takový systém jim jednoduše nefunguje. „U nás je to všechno tak provázané, že na rodinné oslavě prostě s tátou automaticky řešíme ořechy, co zrovna ochutnal a co budeme dál prodávat,“ směje se Voves, který si jinak práci se svými rodiči obecně pochvaluje.
Z Českých Budějovic totiž zná spoustu případů, kde rodinné podnikání dopadlo tragicky. Mladá generace narazila na odpor generace starší, která trvala na tom, že to dělají desetiletí a bude se to striktně dělat jen podle nich. „Měl jsem ale to obrovské štěstí, že naši mě chtěli doopravdy poslouchat. Sice to ode mě bývaly i dost velké kraviny, přesto mě to ale vždycky nechali s klidem zrealizovat, abych si nabil takříkajíc hubu a sám zjistil, kudy cesta nevede. Naši zaměstnanci na mě kvůli tomu koukali dost nevěřícně, ale právě tyhle kroky byly pro můj růst naprosto zásadní,“ ohlíží se Voves.
Ne všechno se zkrátka vždycky povede – třeba když otec bez varování nakoupil deset tisíc modrých a červených propisek jako reklamních předmětů, a to v podstatě ve stejné době, kdy byl dokončen rebranding firmy na zcela jiné barvy. „Od té doby nám pořád leží ve skladu a přemýšlíme, jak to chytře marketingově otočit, třeba že se budeme prezentovat slovy: ‚Nákup propisek nám sice úplně nejde, ale oříšky ty nám fakt jdou‘,“ usmívá se Voves.
Aktuálně tak syn se svými rodiči pracuje v symbióze, a ve svém nastavení neplánují nic měnit. „Já jsem jim do toho přinesl svěží vítr s novými zákazníky, produkty a IT inovacemi a rodiče dodali svých tvrdě odpracovaných třicet let zkušeností. Byli schopni se vždy zastavit, říct svůj názor, ale s dodatkem, ať to klidně zkusím,“ dodává Voves mladší.
