„Mám se skvěle, jako každý den,“ usmívá se Ladislav Bartoníček. Dnes už je aktivním investorem, dlouhých třicet let ovšem strávil ve finanční skupině PPF, kterou po tragickém úmrtí jejího zakladatele Petra Kellnera nějakou dobu i vedl. Předloni došlo k vyplacení jeho přibližně půlprocentního podílu, ze skupiny se tak definitivně stáhl. I tak se mu ale občas po bývalé práci zasteskne. „Když někde působíte tak dlouho, ani to jinak nejde,“ přiznává během rozhovoru ze své kanceláře, odkud má na sídlo PPF přímý výhled.

Po vyplacení podílu nelenil a společně se svým byznysovým parťákem Jean-Pascalem Duvieusartem, který byl rovněž minoritním akcionářem PPF, rozjeli investiční vehikl BD Partners. Skrze něj investují získaný kapitál – konkrétně do startupů hodlají v průběhu příštích let vložit celkem 1,2 až 2,5 miliardy korun. V portfoliu mají ovšem netradičně i třeba jedno provensálské vinařství. „Jsme joint family office. Sem tam můžeme udělat investiční krok stranou,“ říká Bartoníček.

Investuje ale i sám – například do burzovně obchodovaných fondů (ETF). „Část mého portfolia je pasivní, abych se chránil před vlastními investičními rozhodnutími. Aktivní je pak menší část, která se týká zejména startupů,“ popisuje jedenašedesátiletý manažer s tím, že například kryptoměny zůstávají mimo jeho záběr. „Před nějakou dobou jsem se vědomě rozhodl, že do nich investovat nebudu. A zatím se toho držím.“ 

Bartoníček si už na svou novou roli investora zvykl, prý se dokonce cítí svobodnější. Pracuje průměrně čtyři dny v týdnu, řídí si čas podle sebe, ve volných chvílích snowboarduje, učí se na wingfoilu nebo chodí na houby. Stále ale důkladně pozoruje dění ve světě. V rozhovoru pro CzechCrunch tak kromě o PPF či nové pozici startupového investora mluvíme také o rozletu českých miliardářů nebo ekonomické kondici Evropy. „Všichni vědí, v čem je potíž, ale patnáct let se s tím nic neděje,“ komentuje.

Od chvíle, kdy došlo k vyplacení vašeho podílu v PPF, už uplynuly skoro dva roky. Stýská se vám po tom období?
Stýská, určitě stýská. Když ve firmě působíte třicet let, ani to jinak nejde. Vždy jsem ale byl spokojený tam, kde jsem byl. A to platí i teď. Navíc má moje současná role ohromnou výhodu – jsem zodpovědný jenom sám sobě. Z tohoto pohledu mi ze zad spadlo břímě odpovědnosti za cizí peníze vůči velkému kolektivu lidí. Je to příjemné, člověk je svobodnější. Samozřejmě je tu ale jeden kvalitativní rozdíl: peníze se točí v mnohem nižších řádech. Nehrajeme se stovkami milionů nebo miliardami eur, ale spíš statisíci nebo miliony eur. Jinak je spousta principů velmi podobných.

Letos v PPF došlo k obměně vedení, ze kterého odešel Jiří Šmejc. Jak tyto personální změny sledujete z vašeho pohledu?
Komentovat tuto otázku přísluší spíš jemu nebo PPF, ale myslím si, že jde o přirozený vývoj. Jirka Šmejc tam působil na sto procent, teď se přesouvá do dozorčí rady – a ze všech možných pohledů to dává smysl. Nemyslím si, že by tyto změny vycházely z nějakých zásadních rozporů v investiční strategii.

Právě investiční strategie PPF se trochu změnila. Skupina se plánuje víc zaměřovat na konzervativnější investice, zatímco Jiří Šmejc prý preferoval dravější příležitosti. Vnímáte, že by v tomto ohledu docházelo k větším změnám?
Vzhledem k tomu, že se nechystám PPF koupit, tak jejich investiční strategii podrobně neanalyzuji. Je přirozené, že když z takové organizace odejde zakladatel nebo se změní lídr, podepíše se to i na investiční filozofii.

Vaše poslední štace související s PPF se týkala biotechnologické společnosti Sotio Biotech, kde jste byl šéfem a později členem správní rady. Už tam ale nepůsobíte…
Nejsem tam už asi rok a půl. Bylo to moje rozhodnutí a souviselo s ukončením mých veškerých aktivit v rámci PPF. Sotio je ale pořád moje srdeční záležitost, je to skvělá firma. S jejím šéfem Radkem Špíškem se potkáváme a držím jim palce.

Sám jste zmínil, že teď už pracujete na sebe. Jakým způsobem obecně přistupujete ke svým osobním financím? S jakou strategii stavíte své portfolio?
Asi neřeknu nic překvapivého: v zásadě se moje portfolio skládá z typických elementů. Část jsou obchodované akcie a korporátní i státní obligace s tím, že větší váhu má Amerika proti Evropě a zbytku světa. Další částí jsou alternativní investice jako komodity, dále private equity fondy, private credit a venture kapitálové investice.

Pečujete o celé portfolio aktivně?
Část je pasivní, abych se chránil před vlastními investičními rozhodnutími. Aktivní je menší část, která se týká zejména startupů.

V pasivní části vašeho portfolia se bavíme o ETF a indexech?
V naprosté většině to jsou ETF. Když si uděláte analýzu na dlouhé historické linii, aktivně manažované fondy neperformují líp. Tudíž to nedává smysl, navíc tam platíte větší poplatky.

„Sázíte“ i na průmyslová odvětví, jako je třeba energetika?
Jedna část z alternativních investic se zaměřuje na infrastrukturu, a to jak energetickou, tak další. Výnosy jsou obecně o něco nižší, pořád ale slušné. Z dlouhodobého pohledu jde o velmi stabilní odvětví.

Máte v portfoliu nějaká atypičtější aktiva jako kryptoměny či třeba fondy, které investují do umění nebo do alkoholu?
V pasivní části žádnou exotiku nemám. Kryptoměny bych už dnes tak ani neoznačil, před nějakou dobou jsem se nicméně vědomě rozhodl, že do nich investovat nebudu – a zatím se toho držím. Jedním z důvodů je to, že bych se tuto oblast musel důkladně naučit, jde přitom o poměrně komplikovaný svět.

Jak jste se pak dostal k tomu, že jste začal investovat do startupů? Tomuto světu jste se asi musel učit také.
Kryptoměny jsem studovat nechtěl, ale jinak jsem se vždy rád učil nové věci. Každá firma, na kterou se díváte, vám umožňuje něco se dozvědět, pochopit trh i to, jak funguje její byznysový model a produkty. To mě docela baví. Plus je na startupech hrozně zajímavé, že pracujete s lidmi, kteří něčeho chtějí dosáhnout, což není úplně standardní.

Rozhodnutí investovat do startupů pak pro mě byla kombinace toho, že při dostatečné diverzifikaci by měl člověk dosáhnout rozumných výnosů, navíc podporuje inovativní a užitečné projekty. Zároveň se soustředíme primárně na náš region, takže tímto způsobem můžeme podporovat i zdejší ekonomiku.

Proč jste se rozhodl, že budete startupy podporovat přímo? Místo toho jste mohl investovat do některého z existujících venture kapitálových fondů.
Souvisí s tím několik elementů, které jsem zmiňoval. Navíc se takto můžeme rozhodnout pro konkrétní firmu, která nám dává smysl. Snažíme se o něco víc než jen vydělat peníze, jednotlivé projekty mají potenciál k širšímu přesahu.

Podle toho klíče pak vybíráte startupy, které podpoříte?
Koukáme primárně na technologické firmy, ať už zaměřené čistě na software, nebo na kombinaci software-hardware. Musí řešit konkrétní problém a mít šanci uspět v dlouhodobém horizontu, tedy být tzv. future-proof. Další faktor je, že by už ty projekty měly generovat nějaké tržby.

Jak by podle vás měl vypadat ideální startupista?
Na to neexistuje jednotná šablona. Lidé se mohou strašně moc lišit, ale určitě vždy hledáme někoho s dostatečnou energii, vášní pro to, co dělá a čeho chce dosáhnout. A samozřejmě musí mít dostatečné schopnosti, což se dá poznat relativně rychle.

V portfoliu máte už 23 startupů a dalších projektů…
Některé z nich jsou historické, za poslední rok a půl jich přibylo myslím 15.

Je mezi nimi ale i vinařství Château Virant, což není technologická firma. Jak do portfolia zapadá?
Úplně tam nepatří a měli jsme velké diskuze, jestli je vůbec dávat na náš web. BD Partners je ovšem joint family office, nejsme klasický fond a sem tam můžeme udělat investiční krok stranou. V tomto případě to ale není tak, že jsme si koupili vinařství, abychom si tam mohli zajet, dát si skleničku a ukazovat to známým. Pořád je to obchodní investice s velmi slušným analytickým podkladem. Věříme jejich ekonomickému fundamentu, byť to není technologický startup. Pracujeme s úplně jiným rizikovým profilem.

Jaká je vaše dlouhodobá vize? Kolik startupů byste ještě mohli podpořit?
Pokud počítáme s tím, že v portfoliu dnes máme asi patnáct firem, určitě se chceme dostat alespoň na dvojnásobek. U 30 startupů už funguje diverzifikace portfolia. Pak se uvidí.

Máte přitom stanovený objem peněz, které chcete proinvestovat, nebo záleží na jednotlivých příležitostech?
Záleží na příležitostech, protože po iniciálních investicích přicházejí i další možnosti v závislosti na tom, jak se firmě daří. Co se týče velikosti investic, pohybujeme se někde mezi 250 tisíci až dvěma miliony eur (6 až 50 milionů korun). Podle toho, jak bude portfolio finálně vypadat, se tak bavíme o asi 50 až 100 milionech eur (1,2 až 2,5 miliardy korun).

Kolik z této částky už máte alokovaných?
Málo. (smích) Přibližně 20 milionů eur. (necelých 500 milionů korun – pozn. red.)

Jak se vám ve fondu spolupracuje s Jean-Pascalem Duvieusartem?
Známe se dlouho, někdy od roku 1998, takže dobře. Máme podobnou investiční filozofii, zároveň se doplňujeme. V rámci fondu jsme nastavení tak, že většinou investujeme společně, ale není to nutnost. Už se nám stalo, že se jeden z nás rozhodl, že se ke druhému nepřidá. Nemáme ani rozdělené role, spíš si následně rozdělujeme jednotlivé příležitosti. Každý z nás pak vede daný projekt o něco víc.

Zapojujete se do chodu podpořených firem aktivně, nebo spíš pasivně sledujete, co se u nich děje?
Hodně záleží na situaci. Někde naše aktivní zapojení dává větší smysl, někde menší. Odpovědnost je ale vždy na zakladatelích. Když si od nás vyžádá radu, pomoc nebo zprostředkování kontaktů, jsme k dispozici. Ale určitě se nesnažíme přebírat prvky odpovědnosti nebo řízení jednotlivých firem, do byznysů nezasahujeme. V tomto smyslu se nechováme jako private equity fondy.

Který startup vás v poslední době nejvíc zaujal nebo inspiroval?
To je otázka jako: „Které dítě máte radši?“

Už jsme zmínili vinařství, bylo by nefér nezmínit i nějaký startup.
Relativně nedávno jsme dokončili investici do Robotwinu, který hezky propojuje hardware a software. Vidíme ohromný potenciál v robotizaci – a oni roboty demokratizují pro mnohem větší škálu uživatelů. Moje srdcová záležitost je pak Elin.ai. Jsem totiž přesvědčen, že mentální zdraví mladých lidí a dětí je velký problém. Oceněn by měl být každý, kdo k jeho řešení přispívá. Je to důležitá věc a doufám, že se jim podaří byznys rozběhnout tak, aby mohli fungovat mnohem šířeji.

Moc pěkně roste i Jeff. Poté, co vytvořili poměrně silnou bázi v jihovýchodní Asii, teď expandují do Latinské Ameriky. A radost mi dělá rovněž Myriad. Jde o technologicky extrémně sofistikované řešení a protože jde o pomoc pro compliance a regulace, do které finanční instituce směřují hodně peněz, umožňují jim výrazně zlevňovat, aby nemusely zaměstnávat armádu lidí.

Je nějaký startup, u kterého litujete, že jste do něj neinvestovali?
Odpověď vím, ale konkrétní jméno vám neřeknu. (úsměv)

Jak vidíte současnou kondici Evropy v porovnání s dalšími regiony?
Jako hroznou. Objektivní čísla jasně ukazují, že Evropa dramaticky zaostává v růstu ekonomiky i produktivity, a to zejména za Spojenými státy. Samozřejmě se to projevuje i na kapitálových trzích. Můžeme dlouze diskutovat o tom, čím je to způsobeno. Vznikla celá řada iniciativ, například Evropský investiční fond, jejich reálný dopad je ale dle mého názoru minimální. Jsou to jen kapky v moři. Ostatně Google investuje do vědy a výzkumu víc než celá Evropa.

Jak je to možné?
Klíčový problém je, že v Evropě v zásadě nefunguje jednotný kapitálový trh. Dominuje tu bankovní financování, zatímco kapitálový trh je rozdrobený. Všichni vědí, že je to potíž, nicméně národní státy si své trhy chrání a nechtějí omezit své vlastní regulace. Takže se už 15 let neděje vůbec nic. Důsledkem je samozřejmě absence ekosystému, který by podporoval investice a růst evropských firem. I proto tu dnes není v podstatě ani jedna velká technologická společnost.

A v naší venture kapitálové oblasti navíc platí, že každý, kdo trochu funguje a prorazí, se nakonec odstěhuje do Ameriky. Máme tady šikovné technologie a vývojáře. Chybí nám ale lidé zkušení a vzdělaní ve financování a kapitálových trzích. Zatím ovšem nikdo nenabídl jasné řešení, co s tím.

Pomohlo by podle vás lepší vzdělávání?
Podle mě to není ten hlavní problém, v technických oborech je dobré. Problém je v celém ekosystému, který je suplovaný dotacemi a evropskými fondy, a nedostatečné podnikatelské kultuře. Co ale vůbec netuším, je, jestli se na evropské či národní úrovni doceňuje, co všechno teď přináší nástup umělé inteligence a jaké to bude mít dopady na vzdělávání. Pokud na to nezareagujeme dostatečně rychle, staneme se rozvojovou zónou. Stačí se podívat na průměrný věk českých učitelů a jejich znalost moderních technologií. Oni už nemají těm dětem co dát.

Jak sám využíváte umělou inteligenci?
Používám ChatGPT a Perplexity na analýzy dokumentů a vyhledávání informací. Asi nejde o nic překvapivého. Musím říct, že z hlediska produktivity je to dramatická změna.

Mluvil jste o problémech, které tu souvisí i třeba s nedostatečnou podnikatelskou kulturou. Jak nahlížíte na to, jak čeští miliardáři stále častěji vyrážejí na Západ a v poslední době kupují velké a významné zahraniční firmy?
Myslím, že jde o přirozený vývoj. Od revoluce se tu nakumuloval jistý kapitál, to logicky nějakou dobu trvalo. A tento kapitál je třeba investovat. Český trh je každopádně omezený, takže když je někdo v nějakém oboru dobrý, rychle pro něj bude malý – a bude hledat investiční příležitosti i jinde. Je dobré, že se stáváme standardním členem evropského ekonomického prostředí. A že investoři z Česka už nejsou vnímáni jako nějaká exotická aberace.