V české poradenské firmě a později v controllingu velkého rakouského strojírenského koncernu vypadal život Marie Žižlavské jako z učebnice kariérního úspěchu. Služební BMW, dlouhé tabulky v Excelu, tlak na efektivitu a neustálé cesty mezi Klagenfurtem a českými fabrikami. Jenže pod naleštěným povrchem se schylovalo k bouři. Marie Žižlavská jela na plný výkon, dokud se vnitřní motor nezastavil. Přišlo vyhoření.

„Byla jsem úplně odpojená sama od sebe. Při zaměstnání ve financích jsem studovala rozvoj osobnosti a psychologii, ale ve vlastním životě jsem všechny stopky přehlížela,“ vzpomíná dnes na období, kdy se rozhodla změnit své pracovní směřování. Hlavní impuls přišel v roce 2014 na rodinné dovolené v Rakousku, kde poprvé vyzkoušela oslí trekking. Právě tam zažila svůj „aha moment“, který jí změnil život i kariéru.

Když Žižlavská poprvé vešla mezi oslí stádo, zaplavil ji pocit, který znala jen z dětství u koní – pocit klidu a zpomalení. Idyla ale skončila ve chvíli, kdy vzala oslíka na vodítko. Zatímco její dcery, v té době dospívající dívky, vedly zvířata s naprostou lehkostí, Marie se se svým oslíkem přetahovala o každý keř šípků.

Foto: Marie Žižlavská

„Byla jsem z té procházky úplně vyřízená. Říkala jsem si, že mám prostě smůlu na blbého osla,“ vypráví Marie se smíchem. Jenže když si s dcerami zvířata vyměnila, scénář se opakoval. Ten „hodný“ osel u ní začal do pěti minut stávkovat, zatímco ten „problémový“ šel s dcerami jako beránek.

„V tu chvíli mi došlo, jak je zvíře citlivé a reaguje ne na moje povely, ale na moje vnitřní postoje, myšlenky, emoce, napětí. Ten princip jsem od té doby v praxi ověřila už stokrát,“ vzpomíná na svůj první zážitek s osly. „Došlo mi, že ten osel mě totálně ignoruje, protože jsem vnitřně odpojená, ve stresu a plná očekávání, která na něj tlačím,“ vysvětluje s tím, že během pár dní začala přemýšlet, jak by se zvířaty mohla dál pracovat, nejprve pro sebe a časem to začít předávat i druhým lidem.

Tato zkušenost Žižlavskou donutila k upřímné inventuře vlastního života. Zjistila, že to, co pokládala za efektivní pracovní nasazení, byl ve skutečnosti stav chronického stresu. Aby mohla v korporátním kolotoči fungovat na plný plyn, řadu osobních i vztahových problémů prostě „zametala pod kobereček“.

„Zjistila jsem, jak neautenticky žiju. Jak moc tlačím na výsledek, místo abych vnímala proces a vztah s druhými lidmi,“ říká Žižlavská s tím, že pro ni jako ženu zvyklou na tvrdá data z controllingu to byla lekce z nečekané strany. Zvířata jí pomohla pojmenovat stav, který nazývá „mínusovým prostorem“ – tedy životem v neustálém vnitřním dluhu vůči sobě samé.

„V byznysové terminologii by se dalo říct, že jsem zjistila, že její osobní cashflow je v hlubokém červeném plusu, co se týče výdeje energie, ale v deficitu u zdrojů. Uvědomila jsem si, že osel je fascinující nástroj pro rozvoj leadershipu a obecně sociálních kompetencí a emoční inteligence právě proto, že funguje na bázi okamžité reakce na neverbální signály. Nenechá se uplatit tituly, postavením ani naučenými manažerskými frázemi. Pokud lídr není vnitřně integrovaný a v klidu, zvíře to vycítí dřív, než on sám otevře pusu,“ vysvětluje.

Návrat do světa korporátních financí po takovém prožitku jí už nedával smysl. Pokoušela se nejprve najít uplatnění v personalistice, ale cítila, že její cesta vede jinam. Rozhodla se proto k odvážnému kroku: začít lidi rozvíjet pomocí oslů. „Bez vlastních pozemků nebo rodinné farmy v zádech jsem začínala na pronajatém travnatém pozemku, kde zázemí tvořil jeden pařez na uvázání zvířat,“ vzpomíná s úsměvem s tím, že své podnikání začala doslova „na zelené louce“.

Vsadila na to, že v přehlcené době bude po autentickém zážitku a možnosti se zastavit obrovská poptávka. „Pořídila jsem si několik prvních oslů a svému novému stádu tehdy s nadsázkou řekla: ,Oslíci, teď mě budete živit,“ vypraví. První vouchery na trekking vyvěsila na slevové portály a trh zareagoval okamžitě – vyprodaly se během dvou dnů. Projekt Oslí stezka tak dostal svůj první byznysový „proof of concept“.

Co začalo jako riskantní sázka na pronajaté louce, se během deseti let proměnilo v profesionálně řízený projekt. Dnes Marie Žižlavská pečuje o stádo dvaceti oslů rozdělených do dvou lokalit – ve Svárově u Unhoště a v Českém ráji. Byznys model je postaven na sezónnosti: během šesti měsíců si projekt musí vydělat na provoz celého roku.

„Jsme v Česku unikátní v tom, že nás živí vyloženě programy. Oslíci u nás nejsou jen doplňkovou atrakcí k hotelu nebo restauraci, jsou jádrem našeho podnikání. Nemáme žádné státní dotace, vše financujeme ze zisku projektu,“ vysvětluje Žižlavská. Provozovat takový „slow-business“ podle jejích slov vyžaduje precizní plánování, marketing a myšlení out of box. „Dnes už naštěstí nespoléháme na slevové portály, ale především na doporučení a vracející se klientelu,“ říká.

Dvě třetiny zákazníků tvoří rodiny s dětmi, které chtějí zažít neobvyklý společný čas, zbývající třetinou jsou kurzy leadershipu pro manažery nebo jejich firemní týmy. Právě zde využívá Marie Žižlavská termín asinoterapie (z latinského asinus – osel). „V mém podání to není žádný ezo rituál, ale tvrdý trénink komunikačních dovedností,“ vysvětluje.

A dodává: „V leadershipu platí stejné principy jako u vedení oslího stáda: bez vztahu není skutečné vedení. Když manažer narazí na 300kilové zvíře, které se odmítá hnout, nepomůže mu nátlak ani síla. Musí změnit postoj, autenticky se zklidnit a najít způsob, jak zvíře motivovat, aby s ním chtělo jít dobrovolně,“ popisuje zakladatelka projektu principy, které na farmu lákají management malých i velkých firem. „Osla totiž neoslníme titulem ani postavením, zato pozná skutečnou integritu lídra,“ popisuje.

Aktuálně Marie Žižlavská investuje své síly i finance do rekonstrukce 150 let staré usedlosti a stodoly v Českém ráji. Její vizí je vybudovat zázemí pro vícedenní firemní výjezdy a rozsáhlejší programy.

„Odpoledne s oslíkem je skvělý zážitek, ale pro skutečný posun nebo zotavení z vyhoření potřebujete čas. Chci lidem nabídnout komfortně vybavený příjemný prostor, kde mohou se zvířaty skutečně chvíli žít,“ plánuje. Rekonstrukce staré chalupy, kde „kam sáhnete, tam něco spadne“, je sice finančně i časově náročná, ale Marii Žižlavské podle jejích slov dává smysl jako další logický krok v rozšiřování služeb.

„Vyměnila jsem služební BMW za služebního osla a nikdy jsem nebyla spokojenější. Osel vás totiž naučí jednu zásadní věc: čím víc tlačíte, tím míň dostáváte. A to je v dnešním světě orientovaném na okamžitý výkon ta nejdůležitější lekce,“ uzavírá Marie Žižlavská.