Ještě začátkem loňska se vše nasvědčovalo tomu, že značka, která se v Československu stala synonymem pro sportovní boty, zanikne. Výrobu takzvaných botasek ale nakonec zachránil mladý podnikatel Václav Staněk, jenž několik let ze Zlína buduje také vlastní obuvnickou firmu Vasky. V čem spatřil příležitost se nyní jeví jako krok správným směrem. Po roce, co značku Botas přebral, hlásí naplnění stanovených milníků i černá čísla.

Zatímco původní majitel Botasu kvůli rostoucím nákladům a drahým energiím skončil v likvidaci, pod křídly toho nového značka za poslední rok prodala dvanáct tisíc párů bot, utržit měla třicet milionů korun a skončila v zisku. „Bylo to náročné,“ hodnotí Vít Staněk, mladší bratr Václava, jenž řídil prodejnu Vasek a loni přebral vedení Botasu.

Teprve dvaadvacetiletý Vít tak koordinoval záchranu značky, která se z chrudimské Skutče přesunula do Zlína, kde musela nanovo nastavit celou výrobu, ale také objevit svou cílovou skupinu. „Abychom značku zachovali i pro další generace, musí být víc cool a zaměřená i na mladší zákazníky,“ líčí Staněk v rozhovoru pro CzechCrunch. V něm jsme mluvili také o tom, jak probíhalo samotné stěhování, o dalších výzvách či synergiích mezi oběma značkami i o plánu, jak to udělat, aby jedna z nich nezastínila druhou, když žijí pod jednou střechou.

Když jste Botas loni kupovali, mluvili jste o tom, že chcete za první rok prodat aspoň deset tisíc párů bot. Nakonec jich bylo asi dvanáct tisíc, předpokládám tedy, že jste spokojeni…
Ano, já i bratr jsme spokojeni. Podařilo se nám se dostat i do zisku.

Ředitelem Botasu jste od srpna, předtím jste působil jako manažer prodejny Vasky. Kdy padlo rozhodnutí, že značku povedete?
Prvotní myšlenka, že bych vedl Botas, vznikla již při novoročním běhu. Tehdy jsme se dozvěděli, že je Botas v likvidaci. Poté, když jsme v březnu řešili jeho odkoupení, jsme se o tom bavili konkrétněji. Pracovali jsme na tom tedy dříve, než se to komunikovalo. V květnu jsem ještě předával vedení prodejny Vasky, od té doby jsem se plně zaměřoval na Botas.

Podílel jste se tedy přímo i na akvizici?
Ano, řešili jsme to s bratrem i s vedením Botasu, účastnil jsem se jednání a zároveň jsme v pražské prodejně Na Příkopě dělali vše pro to, abychom si vůbec tuto transakci mohli dovolit.

Jak pak probíhalo stěhování do Zlína?
Bylo to náročné. V areálu Botasu ve Skutči jsme vybírali, bez čeho nejsme schopni boty vyrábět. Udělali jsme si seznam, co vše bude potřeba převézt. Obsahoval spoustu kopyt, výrobního zařízení a strojů.

Takže součástí transakce bylo i vybavení továren?
Ano, součástí jednání byla ochranná známka, značka Botas jako taková, technická dokumentace a výrobní zařízení. Pro výrobu botasek jsou potřeba velmi těžce dostupné a specifické stroje, právě proto jsme je odkupovali.

Proč pro vás bylo důležité zachovat i tak staré stroje?
Ty stroje jsou – v uvozovkách – nerozbitné, vydrží opravdu mnoho. I ve výrobě vasek máme zařízení ještě z areálu Svitu, kde vyráběl Baťa, pořád fungují. Zároveň díky nim dokážeme zachovat kvalitu, nechtěli jsme botasky vyrábět na jiných strojích.

Předpokládám ale, že i tak jste výrobu museli přizpůsobit trochu modernějším postupům.
Určitě ano a nebylo to jednoduché. Například s podešvemi, na kterých se botasky dělají, jsme se ve výrobě doteď nesetkali. Primárně jsme museli sehnat všechnu technickou dokumentaci od Botasu a přetáhnout ji do našich výrobních systémů. Následně jsme museli vyzkoušet výrobu vzorků a stovek párů, dokud jsme nedosáhli kvality jako v minulosti. K tomu jsme přidávali prvky, které byly za nás krokem kupředu – designové i funkční, abychom boty vymazlili.

O co šlo konkrétně?
Co se týče designové části, ta jde poznat hned. Čeho si ale každý nemusí všimnout na první dobrou, jsou materiály. Nepoužíváme žádnou syntetiku, botasky jsou opravdu kožené. Původně měly boty základní stélky, my je máme vyměkčené a potažené lepším materiálem, aby déle vydržely a byly pohodlnější.

Když jste Botas kupovali, získali jste i jejich skladové zásoby?
Nekoupili jsme od nich žádnou hotovou botu k prodeji. Pouze vzorky, abychom podle nich mohli rozběhnout výrobu. Zákazníkům jsme tedy neprodali ani jeden pár z původních skladů. Myslím si ale, že předešlým majitelům hodně pomohla publicita, kdy se o naší akvizici psalo v médiích. Jak lidé kupovali u Vasky, aby nám pomohli zachránit Botas, zároveň ve velkém kupovaly botasky přímo. Postupně odebíráme například krabice na boty, o některých dalších polotovarech jako podešve nebo kůže doteď jednáme, aby se zbytečně nezahodily.

Jak dlouho tedy trvalo, než jste od akvizice rozběhli prodej?
Úplně první model jsme vydali v dubnu rovnou po akvizici, vyvinuli jsme jej ale o něco dříve v rámci kolaborace Botasu a Vasek. V červenci pak vyšel již první čistě botaskový model Classic, který je také náš nejprodávanější.

Museli jste nanovo hledat i cílovou skupinu?
V první řadě jsme se potřebovali se značkou seznámit a nacítit ji, typického zákazníka jsme neznali. Pomohlo nám, že jsme na to nemuseli spěchat, protože jsme museli vyladit výrobu, a během této doby jsme tak studovali obří historii celé značky. Do brand manuálu jsme aplikovali, co Botas byl, co bude v budoucnu, jak jej chápeme my a jak zákazníci. Podle toho jsme postavili i marketingovou komunikaci.

Co tedy Botas bude?
Botas bude pořád tradiční česká obuvnická značka, ale nesoustředíme se jen na starší publikum, jež vůči botaskám cítí nostalgii. Abychom značku zachovali i pro další generace, musí být víc cool a zaměřená i na mladší cílovou skupinu. Potřebujeme mladým lidem vyprávět příběh a ukázat kvalitu, kterou v Česku stále umíme dělat za přijatelnou cenu. Nemusíme všechno valit z Číny z masových produkcí a špatných výrobních podmínek.

Zatím se v Botasu hodně opíráte o synergie s Vasky – botasky zatím nemají svůj e-shop ani kamenný obchod, sdílíte výrobní kapacity. Jak s tím budete pracovat v budoucnu?
E-shop botasek již testujeme a v příštích týdnech půjde ven, od dubna v Praze otevřeme i první kamennou prodejnu. Samozřejmě jsme ale komunikaci potřebovali odlišit. Botasky jsou víc sportovní a odvázané, Vasky víc konzervativní se šmrncem a kouzlem, což ale nechceme měnit. Sice tyto dva světy rozdělujeme, ale pracují na nich stejní lidé a synergie budou pokračovat minimálně několik let.

Nebudete narážet na to, že když má jedna firma dvě či více značek, tak jednu z nich bude protěžovat?
Právě to je moje práce, aby se na Botas nezapomínalo. Vasky jsou totiž mnohem větší firma, tržby mají osmi- až desetinásobné. Určitě trochu bojujeme s tím, abychom se soustředili na obě značky, ale zatím se nám to daří vyvažovat. My se opíráme o známou značku, naproti tomu Vasky v začátcích nikdo neznal, bylo to těžší. U nás je rozběh rychlejší.

Počítáte s tím, že se jednou prodeje těchto značek vyrovnají?
Nechci si na sebe šít bič, ale do pěti let bychom se rádi dostali na obraty, na které dosahují Vasky. (úsměv)

Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?
Zatím jsme se přesvědčili, že značka má potenciál i sílu u koncových zákazníků. Budeme vydávat daleko více bot a provedení. Na řadu určitě přijde také B2B model, který jsme utlumili. Věříme, že má potenciál a že je tady hodně společností, které by mohly chtít botasky prodávat.

Zároveň má Botas potenciál i v zahraničí, kde už se se značkou historicky setkali. V prodeji již botasky dělají asi polovinu obratu Vasky na Slovensku, pro srovnání v Česku je to asi dvacet procent. Již v tomto roce proto chceme tamní trh více obsadit, o něco později jít také do dalších zemí střední Evropy.

Na jaká čísla s Botasem nyní míříte?
Mění se to poměrně dynamicky, například tento týden jsme překonali rekord, kdy jsme jen za jeden den prodali boty za více než jeden milion korun bez DPH. Na celý letošek jsme si ale vytyčili poměrně ambiciózní cíl zdvojnásobit první rok a utržit šedesát milionů. Podle průběžných výsledků v prvním kvartálu se zdá, že to reálné je.

Co bude pro letošek ještě velká výzva?
Moc se těším na zimní měsíce. Ve Vasky máme zimních produktů hodně, čtvrtý kvartál je pro ně tradičně nejsilnější. Botas takový nebude, máme úplně jinou strukturu zboží postavenou spíš na letních botách. Proto připravujeme model na zimu. Jsem velmi zvědavý, jak se chytne.