Podobný nápad v sobě nosí spousta z nás. Sice máme svá běžná zaměstnání, ale taky vášeň či koníček, kterým bychom se chtěli věnovat mnohem víc. A to nejen pro zábavu, ale třeba z nich udělat i tak trochu byznys. Na pražské Palmovce se jeden takový sen pomaličku plní – protože do bytu už se nevešel. A sice to není snadné, ale prý to stojí za to.

Jak se z oblíbené činnosti stane vlastní podnikání? Když se podíváte na Danicu Dimitrijević a její podnik Deskohub na pražské Palmovce, nabízí se jednoduchá a úsměvná odpověď. Stačí mít tolik přátel, že se vám už nevejdou domů. „Vždycky jsem měla ráda deskové hry a díky nim poznala spoustu lidí. Hostila jsem je u sebe doma a hráli jsme všechno možné,“ říká. Dosud celkem normální společenský život, který možná sami s přáteli znáte, co říkáte? Jenže tu byl jeden háček. Vlastně víc než sto háčků.

„Po čase už to bylo absolutně neudržitelné. Oni třeba jen jeli kolem a zavolali, jestli zrovna nejsem doma a něco nezahrajeme, a už tu zase byli,“ směje se Danica. „Akorát že za tu dobu jsem se takhle poznala se stovkou, možná se sto padesáti lidmi! A přece jen taky chcete mít doma i normální obývák, nejen hernu,“ přidává. Udělala proto logický krok – před rokem našla vhodný prostor a založila si vlastní hernu, dokonce spojenou s barem. A těží z toho, že čeští hráči jsou tak trochu Balkánci.

Foto: Deskohub

+4

„Jsem původem Srbka, oproti Čechům máme odlišnou náturu. V Česku bylo běžné, že když jsem si šla vyzvednout od kamarádky poznámky ze školy, tak jsme strávili třicet minut povídáním ve dveřích. Dovnitř jsme ale nešly,“ přibližuje rozdíly. Tedy alespoň u některé části obyvatelstva. „Ale místní hráči deskových her? To je jako u nás na Balkáně! Deskovkáře ani neznáte, ale řekne: ‚Pojď dál, zahrajeme!‘ Bum, jste v bytě. Bum, pokecáte. Bum, přistane na stole občerstvení. Bum, najednou se vídáte každý týden. Je to spontánní,“ přidává s úsměvem.

Těch „bum“ se u Danici Dimitrijević nastřádalo tolik, až to její byt nevydržel. S pomocí parťačky, která měla zkušenosti s vlastním podnikáním, proto loni rozjela herní bar a prostor Deskohub na adrese Turnovská 10 jen kousek od zastávky Palmovka. Ale kromě nekonečných návštěv v obýváku tady byl ještě jeden důvod. I když je Deskohub srdcový projekt vzniklý z osobního nadšení a zájmu o hry, stojí za ním data. I vliv běžného zaměstnání v podobě projektové manažerky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Já jsem totiž hodně na čísla,“ říká Danica. „Jednou jsem si stáhla aplikaci na měření času, který strávím hraním. No a za ten rok mi to vyšlo tak vysoko, že jsem si řekla, jestli by se ten čas nevyplatil investovat víc do byznysu než jen do volného hraní,“ popisuje zakladatelka druhý faktor ve vzniku jejího podniku. „Deskohub sám sebe uživil už po třetím měsíci,“ přidává možná překvapivou informaci. Ale jen tak růžové to bohužel není.

„To bylo sice pozitivní zjištění, ale bez toho ‚lidského kapitálu‘ herních známých, kteří můj byt vyměnili za Deskohub, by to bylo složitější,“ přiznává. A nebýt osobního zápalu, situace by byla ještě náročnější. „Deskohub vydělává, ale ne tolik, aby plně zaplatil mou práci se stejnou hodinovkou, jakou mám na fildě. A tam to taky nejsou žádné raketové platy. To srdce a nasazení je potřeba,“ říká Danica. Velkou výhodou jsou také přátelské vztahy navázané s dalšími hráči, díky kterým byl rozjezd podniku znatelně snazší.

„S online reklamou nám pomáhá deskovkář, který má vlastní takový podnik v Olomouci. Tvůrce našeho webu je nadšený hráč stolních her. Náš notář hraje Warhammer,“ popisuje Danica Dimitrijević osoby, které Deskohubu pomohly či pomáhají – a nikoliv za běžný honorář, ale z vlastního nadšení nebo třeba za krabičku figurek vesmírných válečníků do zmiňovaného Warhammeru.

Náročnost podnikání násobí skutečnost, že kromě všemožných her – mají tu jak český hit Krycí jména či nestárnoucí Catan, tak třeba komplexní politickou simulaci World Order, na které spolupracovali i lidi z Harvardu – nabízí Deskohub i občerstvení a drinky. A nejen popcorn a pivo, ale třeba trhané maso a koktejly vlastní receptury.

Foto: Deskohub

+12

„Ta gastro část je hrozně těžká. Já mám výhodu, že jsem v gastru pět let dělala, ale organizačně i finančně je to extrémně náročné,“ říká Danica. I to je podle ní důvod, proč podnik jako Deskohub nebude cestou ke kdovíjakému bohatství. „Jsem všeobecně pesimista. Číselně mi to nevychází, protože ty prostory mají limit, lidé udělají jen určité tržby. Nenacházím byznysový model, ve kterém by se to pro mě stalo fulltime zaměstnáním,“ popisuje.

Nicméně jsou prý způsoby, jak provoz optimalizovat. „Třeba rezervační systém nám uvolnil spoustu času oproti vyřizování telefonátů. A kdybychom měli větší prostory nebo víc lokací, náklady by stoupaly pomalejším tempem a vše by bylo ziskovější,“ přidává Danica. Ale své vyprávění uzavírá na přece jen pozitivnější notě.

„Těch pár hodin bych deskovkám denně stejně věnovala, takže takhle je dávám Deskohubu,“ říká projekťačka a podnikatelka v jedné osobě. A prozrazuje na sebe, že její přístup k vedení podniku velice připomíná i její přístup ke hraní: „Nejsem nijak soutěživá. Jsem absolutní salám. Já raději vymyslím ve hře nádherný tah, i když není výherní. Můj kamarád matfyzák mi vždycky říká: ‚Vždyť to není optimální, raději zaútoč!‘ A já na to: ‚Ale to by byla nuda.‘ A zahraju tah, který mozek zabaví víc.“

A že vás zajímá, co projektová manažerka zabývající se čísly, projekty a podnikáním sama ve volném čase hraje? „Mám ráda hodně těžké hry, kde se hodně počítá. Můj mozek si při tom paradoxně odpočine. Ale můj přítel říká, že po práci jdu zase do práce,“ uzavírá Danica Dimitrijević, která provozuje deskoherní bar Deskohub. Podnik, jehož provoz není snadný, možná ani optimální – ale majitelku baví.