Letos v únoru přistáli Marián Hurta s manželkou Terezou a byznysovým parťákem Filipem Holcem na letišti v San Francisku. Přivezli tam produkt, na kterém nechali půl roku práce, a byli přesvědčení, že je skvělý. Jenže už po pěti dnech ve Spojených státech zjistili, že vlastně řeší špatný problém. Museli proto začít úplně od začátku. „V Česku je obvyklé něco postavit a až pak jít shánět klienty. Teď už víme, že tady se nejdřív zjišťuje, co zákazníka pálí, a teprve poté se tvoří produkt,“ říká Hurta.

S Holcem se seznámil krátce po střední škole, kdy se svým bývalým učitelem rozjeli vzdělávací portál, který měl lidem pomoci s angličtinou. „Byli jsme ale mladí a neměli žádné byznysové dovednosti, takže i když to byl dobrý produkt, neobstál,“ přiznává Holec. Po vysoké škole začal programovat pro společnost Red Hat, zatímco Hurta pracoval v IBM jako technický náborář. Právě tehdy si uvědomil, že na trhu citelně chybí IT odborníci – a že se přitom některé znalosti dají naučit docela rychle a jednoduše.

A tak s Holcem založil vzdělávací platformu Engeto, jež se zaměřuje na kurzy programování, umělé inteligence, datové analýzy a dalších digitálních dovedností. Za deset let existence jimi prošlo více než 20 tisíc studentů, přičemž loni firma utržila necelých 50 milionů korun. „S příchodem AI jsme si řekli, že chceme zapracovat na nové, hyperpersonalizované vzdělávací platformě, která se přizpůsobí každému studentovi na míru. A s tímto nápadem jsme vyrazili do San Franciska – Mekky umělé inteligence,“ vzpomíná Hurta.

Na místě však narazili. Už první rozhovory s potenciálními zákazníky z řad firem ukázaly, že takový problém je příliš nepálí. „Nejdřív potřebují data a vědět, jak na tom jejich lidé skutečně jsou. Teprve potom má smysl cíleně je vzdělávat a měřit jejich posun,“ tvrdí podnikatel s tím, že klíčová byla schůzka se spoluzakladatelem českého jednorožce Productboard Danielem Hejlem. Ten jim na rovinu řekl, že s tisíci ajťáky v týmu je těžké vědět, kdo nad kódem opravdu přemýšlí a kdo jen mechanicky „buší“, co mu vygenerovala AI.

To vedlo k zásadnímu obratu. Hurta a Holec přehodnotili původní záměr a vytvořili diagnostický nástroj Nuomy, který nehodnotí výsledný kód nebo počet spálených tokenů, nýbrž způsob uvažování. „Během našeho zkoumání prochází ajťák realistickými pracovními situacemi, mluví nahlas a přemýšlí v reálném čase. A právě jeho hlas odhaluje to, co text skryje – váhání, nejistotu i schopnost zvládat složité situace. Výstupem pak není seznam chyb, ale mapa týmu ukazující, kde se opakují slabá místa, kde vznikají rizika a kde se tým může posunout,“ vysvětluje Tereza Hurtová, jež ve firmě působí jako marketingová ředitelka.

Foto: Engeto/Nuomy

Premisa stojí na jednoduché myšlence: vzhledem k tomu, že umělá inteligence generuje stále kvalitnější výstupy, přestává samotný výsledek vypovídat o schopnostech člověka. Jinými slovy: firmy dnes vidí výstup, ale neví, kdo ho doopravdy vytvořil a kdo jen využil AI. Nuomy jim má pomoci rozpoznat, kdo má dobrý úsudek a dokáže se adaptovat, a kdo ne.

Nový produkt se má uplatnit i při náborech. „Když na pohovor přijde senior a junior, často se ukáže, že na danou práci sedí lépe junior – má otevřenější mysl, zatímco senior se nemusí chtít učit nové věci. Výsledek jejich práce může vypadat podobně, protože použili stejné nástroje. Rozdíl je ale v tom, jak nad problémem přemýšlejí,“ doplňuje Hurtová.

Nuomy už rozjelo několik pilotů s firmami z Česka i USA – například s Productboardem, Trezorem, Apify či Appliftingem – a získalo prvního platícího zákazníka. A původní hyperpersonalizovaný vzdělávací produkt, se kterým tým do Ameriky přijel? Nezmizel, jen dostal nové jméno i cílovou skupinu. „Místo firem míří Rutvi na jednotlivce. Na každého, kdo se chce efektivně učit. Jeden z pilotů chystáme v Jižní Koreji, domluvili jsme ho právě tady v San Francisku,“ pochvalují si manželé.

Ve Spojených státech teď žijí v domě, který funguje jako spolubydlení pro evropské podnikatele. „Každý den zde potkáváme zajímavé lidi. Zastavil se tu třeba investiční partner Rockaway Capital Dušan Zábrodský nebo odborník na AI Jan Romportl. Je to něco mezi kanceláří a domovem,“ usmívá se Hurtová. A s vážnějším výrazem hned dodává: „Žít v San Francisku v Airbnb by bylo složité, za dvoupokojový pokoj bychom nechali klidně 150 až 200 tisíc korun měsíčně. Ceny všeho tady jsou neskutečně vysoké.“

Bez komplikací nebyla ani jejich cesta sem. Za Donalda Trumpa se totiž přicestování do USA za prací výrazně ztížilo. „Vzali mě na sekundární imigrační kontrolu, kde mě půl hodiny grilovali a snažili se mě na něčem nachytat,“ popisuje podnikatelka. „Přesto si dokážu představit, že bychom tu někdy bydleli trvale – i když spíš v některém menším městě v okolí. V centru rodiny moc nepotkáte. Když se tam jdeme projít, nevidíme kočárky ani malé děti.“

Právě procházky jsou nicméně jedním ze způsobů, jak zde navazovat kontakty. Jednou šli manželé ze schůzky a obdivovali noční mrakodrapy. „Během chvíle se s námi dali do řeči dva lidé – jeden z nich byl investor, druhý šéf strojového učení v Oraclu,“ líčí Hurta. Podle něj je sice San Francisco nejvíce technologickým městem na světě, klíčem ovšem zůstává osobní kontakt. „Na zprávy na LinkedInu nebo online call lidé reagují určitě méně. Nejlépe funguje právě osobní setkání a doporučení dál,“ podtrhuje.

Foto: Engeto

Na okolí prý působí také to, když má na sobě tričko s logem Nuomy. „Startupová mentalita je tu všude. Lidé se běžně ptají, jakou firmu buduji. A nejde jen o byznysmeny – zvědaví jsou i baristé, číšníci nebo taxikáři,“ vyzdvihuje Hurta, který se musel přizpůsobit místní mentalitě ve více věcech. „Je normální přijít na akci, přistoupit k nějaké skupince a prostě se zapojit do jejich konverzace. Nikdo z toho nedělá drama. Naopak! A když někoho nezaujmete, otočí se a jednoduše odejde. Není to vůbec považováno za nezdvořilé, každý si prostě váží času toho druhého,“ krčí rameny.

Další novinkou bylo, že se tu schůzky konají napříč týdnem bez ohledu na den. „Každý víkend máme nějaký meeting,“ říkají. Kvůli časovému posunu navíc řeší hovory s Evropou často pozdě v noci, takže jsou manželé pohromadě prakticky nonstop. „Máme velké štěstí, že patříme mezi ty, kteří spolu zvládnou být 24 hodin denně a je jim to úplně jedno. Ani během covidu jsme si nelezli na nervy. Zároveň ale platí, že si někdy neberu servítky a nahulím to na něj v plné palbě, aniž bych chodila kolem horké kaše. A samozřejmě tomu je i naopak,“ směje se Hurtová.

Samotnou ji překvapilo, že v takřka každé firmě, kterou v San Francisku navštívili, pracují Češi. „V Česku o nich ale skoro nikdo nic neví, protože se buď nechtějí, nebo nemají potřebu prezentovat. Co je tu velmi časté, je, že místní programátoři píšou blogy i příspěvky na LinkedInu, vystupují na konferencích… Budují si osobní brand, což jim pak pomáhá v konkurenci vyčnívat. To u nás stále není běžné,“ míní.

Engeto nikdy nepřijalo externí kapitál, pro Nuomy však Hurtovi a Holec hledají v USA lokálního investora a aktuálně mají otevřené pre-seedové investiční kolo. Současně chystají nábor místních lidí, především obchodníků. „Část týmu zůstane v Česku, část bude tady v Americe. A i my jsme ready se sem přestěhovat, ostatně američtí investoři často vyžadují fyzickou přítomnost. Musíme sice říci, že čím víc cestujeme po světě, tím víc nám dochází, že Česko vlastně vůbec není špatné místo k životu. Globální byznys ale musíme budovat odsud,“ uzavírají.