Webbův teleskop znovu udivuje. Takto zachytil mlhovinu, která se rozkládá na 340 světelných letech

Nejvýkonnější teleskop v historii se zaměřil na další „hvězdnou porodnici“. I tentokrát překonal svého předchůdce v podobě Hubbleova teleskopu.

jwstmain-min

Foto: NASA, ESA, CSA, STScI

Mlhovina známá jako Tarantule z objektivů JWST

Světlo z její vzdálenosti putuje 116 tisíc světelných let. Samotná se rozkládá na těžko představitelných 340 světelných letech a její součástí jsou desítky tisíc hvězd a jejich soustav. Řeč je o hvězdné mlhovině známé jako Tarantule, kterou nedávno zachytil Webbův vesmírný teleskop (JWST). A vědci teď zveřejnili její ohromující fotografii.

Teleskop za deset miliard dolarů (přibližně 240 miliard korun) opustil Zemi loni v prosinci a na své místo určení dorazil letos v lednu. Od té doby už zpátky na Zemi poslal několik sad ohromujících fotek, přičemž naposledy se blýsknul ve chvíli, kdy zachytil polární záři Jupiteru. Tentokrát se ale zaměřil na objekt v jiných měřítkách.

Zmíněná mlhovina, tedy objekt, ve kterém se rodí nové hvězdy, je formálně známá pod označením Doradus 30. Webbův teleskop se na ni podíval v doposud neviditelném detailu pomocí kamery, která operuje blízko infračerveného spektra. Vesmírná agentura NASA odhaduje, že jen na tomto jednom snímku jsou desítky tisíc dosud neznámých hvězd.

Nejaktivnější oblast se nachází zhruba ve středu fotografie – ta s bledě modrými hvězdami. Ty jsou vůbec nejmladší viditelné. Mezi nimi jsou roztroušeny hvězdy, které se jeví jako červené a teprve se vynořují z prachového kokonu mlhoviny.

Astronomové se zaměřili i na starší, velmi výraznou hvězdu uprostřed. Její horní paprsek ukazuje na bublinu v mlhovině. Tvořena je mladými hvězdami, které jsou stále obklopeny prachovým materiálem, ale postupně přitahují prach svou gravitací, čímž vzniká ona bublina.

Astronomové použili dva Webbovy spektrografy, aby se na tuto oblast podívali zblízka a určili chemické složení hvězdy a okolního plynu. Tyto spektrální informace jim napoví víc o stáří mlhoviny a také o tom, kolik generací hvězd už „porodila“.

Stejně jako v případě předchozích fotek lze výsledek práce Webbova vesmírného teleskopu také porovnat s tím, co před lety vyfotil jeho předchůdce, Hubbleův vesmírný teleskop. Ten na narozdíl od JWST operuje zejména ve viditelném spektru, nikoliv infračerveném, takže spousta hvězd zůstala skryta za nánosy prachu.

JWST je nejvýkonnějším teleskopem v historii lidstva a celkově má palivo přibližně na dvacet let provozu. Vědci doufají, že se díky němu podaří objasnit vznik vesmíru, protože je schopen se podívat až na galaxie vzniklé před více než třinácti miliardami let.

Jiří Svoboda

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.