Češi náhodou objevili miliardový trh. Vydělávají v Japonsku i USA díky filmům pro planetária
Pražské animační studio Krutart se specializuje na filmy promítané nikoliv na plátno, ale zakulacené stropy planetárií. Patří na světovou špičku.
Obvykle se filmy točí za účelem promítání na ploché plátno. Ale v Česku funguje filmové studio, které natáčí snímky určené pro úplně jinou podívanou – pro zakulacené stropy planetárií. A prodává je do celého světa. „Naše filmy jsou v planetáriích na Havaji, exkluzivní smlouvy máme v Jižní Koreji a Japonsku, našimi klienty jsou desítky planetárií v Německu,“ hlásí čeští animátoři.
Vlastně to není překvapení, že přední firma v oboru filmů pro planetária sídlí v Česku. „Protože pražské planetárium ve Stromovce je nejmodernější na světě,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Martin Jůza, spoluzakladatel a šéf studia Krutart. „Dokonce je napřed i oproti obří MSG Sphere v Las Vegas,“ dodává s odkazem na gigantický dóm, jehož projekce doprovází třeba koncerty těch největších hudebních hvězd dneška.
To pražské studio buduje byznys na méně bombastickém obsahu. Zaměřuje se na rodinné a dětské animované filmy. „Říkáme o sobě, že chceme být Pixar pro planetária. Spoustu lidí ta zkratka štve, je to velice zjednodušující, ale ve výsledku užitečný popis,“ dodává Jůza. Do sice malého, ale stále miliardově lukrativního oboru se Češi mimochodem dostali přes klasickou animaci, mají na svědomí i nejdražší český animovaný seriál. Svou byznysovou budoucnost ale Krutart vidí jinde. Takříkajíc ve hvězdách.
Tvorba filmů pro planetária na první pohled nevypadá jako velký byznys. Jak velké je to odvětví?
Oproti klasickému kinu nebo videohrám je to samozřejmě malý obor, ale i tak se bavíme o miliardě dolarů na vstupném ročně. Za tu dobu se objeví zhruba padesát filmů, ale těch větších, konkurenčních je do desíti. A jsou to vyloženě filmy, nikoliv jen projekce sluneční soustavy, které zvládne systém samotného planetária, ale opravdové animované filmy vytvořených pro dóm. To už je dost velký koláč na to, aby i pár procent z něj stálo za to.
Kolik si z toho koláče ukrajujete? Před dvěma lety jste o sobě dali poprvé víc vědět a vyhlíželi do pěti let sto milionů korun za rok.
Reálně tam nějakým způsobem míříme. Možná to nestihneme za ty tři roky, ale už teď se dá říct, že jsme na půli cesty, připravujeme seriál s rozpočtem přes 60 milionů korun. Těch sto milionů beru jako vnitřní hranici toho, že patříme mezi významné hráče v tomhle odvětví a chceme dělat věci, co mají větší ambice. Říkáme o sobě, že chceme být jako Pixar pro planetária. Jasně, je to obrovsky zjednodušující zkratka a vím, že některé lidi přímo štve. Samozřejmě tak velký byznys nevybudujeme, ale pro představení naší práce při jednání s klienty a v kontextu našeho odvětví je to vlastně užitečné.
Krutart začínal na klasické animaci, jak jste se od ní dostali k té takzvaně fulldome, tedy pro zakulacené stropy planetárií?
Dříve jsme dělali hodně zakázek pro muzea, třeba videa pro různá výročí a audiovizuální výstavy. Ke vzdělávacímu segmentu tedy máme historicky blízko. A když jsme se snažili o rozšíření našeho podnikání, jedna kolegyně měla obchodní schůzku v Brně, kam jela se záměrem nabídnout jim naši práci. Jenže odjížděla s úplně novou myšlenkou: „Hele, oni tam v planetáriu promítají filmy!“
Takže jste tenhle nový trh objevili náhodou?
Trochu ano. Nejdřív jsme si mysleli, že je v Česku tak deset planetárií, ale je jich přes třicet a stále objevujeme další. Každopádně párkrát za život jsem měl fakt silnou intuici a byl jsem o něčem zcela přesvědčený. Tohle byl jeden takový případ. Když jsme zjistili, kolik je tu planetárií a že na schůzkách s jejich zástupci pravidelně zaznívá, že jim chybí pohádky a obsah pro děti, tak jsem tomu věřil. Měli jsme k tomu blízko i díky spolupráci s Českou televizí na seriálu Kosmix, u kterého nám garanta dělala Evropská kosmická agentura. Takže jsme si udělali opravdu důslednou analýzu trhu, několik měsíců jsme sbírali data a na tři dny se zavřeli nad jejich závěrečnou syntézou. A vyšlo nám, že i kdybychom prodávali jen v Česku, tak vyděláme.
Vydělali jste?
No, dnes se tomu trochu směju. Šlo o film 3–2–1 Start! a ta čísla nám skutečně nejprve takhle vycházela. Jenže potom rozpočet filmu vyrostl na trojnásobek a už jen Česko by to nepokrylo. Ale dopadlo to dobře, protože jsme šli i do ciziny, kde jsme počítali se zhruba 1 500 potenciálními zákazníky. A to je na světě planetárií skoro třikrát tolik a permanentně vznikají další.
Jak se z Česka buduje firma, která tvoří filmy pro planetária až v Japonsku či Spojených státech?
Pomohla nám skutečnost, že v Česku máme jednu z největších akcí pro planetária na světě. Do planetária v Brně každý rok jezdí na festival zástupci z Asie, Ameriky, samozřejmě z Evropy. I my jsme se ho zúčastnili a byl to pro nás skvělý odrazový můstek, teď sami jezdíme na podobné akce po celém světě několikrát do roka. Nedávno jsme letěli do japonské Fukuoky na největší konferenci pro planetária. Byl to vlastně takový filtr, protože cesta do Japonska není levná, takže tam zamířili ti, kdo mohou být byznysově zajímaví.
Kde se vašim filmům daří nejvíc?
Náš největší trh je Německo, kde jsme zhruba ve čtyřiceti planetáriích. Pak těsně následuje Česko, to tvoří asi šestinu tržeb. S lehkým odstupem jsou Spojené státy – jsme třeba ve dvou planetáriích na Havaji – a Japonsko, Jižní Korea, potom ostatní země. Dohromady je to pětatřicet teritorií. V poslední době je například velký zájem o Zvídavou Evu v Číně. Za úspěch považuju i to, že jsme právě s Evou, tehdy ještě neexistujícím filmem, zaujali D&D Pictures, největšího výrobce fulldome filmů v Japonsku, kteří se rozhodli do filmu investovat a distribuovat ho. Obdobně to máme s firmou Goto a filmem 3–2–1 na Měsíc! To je technologický gigant, který vyrábí nástroje pro astronomy a vizualizace vesmíru už sto let. Nevím o jiném filmu, do kterého by takto investovali. Je to pro nás důkaz toho, že už jsme nějakým způsobem relevantní.
Liší se trhy v jednotlivých zemích nějak významně?
Je to různé, někdo kupuje licenci na časový úsek, někdo platí za promítání. Ideálně chceme prodávat planetáriím napřímo, ale někde to pořádně nejde nebo to nedává smysl. Například zákazníci v Asii jsou zvyklí obchodovat spíš s lokálními firmami, takže třeba v Jižní Koreji máme exkluzivního distributora. Zatímco ve Spojených státech či Německu jsme schopni obchodovat sami, přitom to jsou trhy s šesti stovkami, respektive stovkou planetárií.
Zmiňujete Spojené státy, vaše firma má dokonce spojení s obrovitánskou projekční kupolí Sphere v Las Vegas…
Dokonce se ozvali oni nám! Měli jsme na losangeleském festivalu náš snímek 3–2–1 Start! A člen managementu MSG Sphere ho viděl a byl unešený z toho, že fulldome projekce může být i příběhové vyprávění. Z toho vzniklo několik jednání o tom, jak připravovat podobný obsah pro Sphere. Chvíli jsme se bavili o možnosti pustit tam třeba zmiňovanou Zvídavou Evu, ale z toho rychle sešlo. Sphere je samozřejmě dělaná na úplně jiný druh projekcí, na živá vystoupení, na to, že tam přijde osmnáct tisíc lidí na show, ne na rodinný film… A mimochodem, technologicky není Sphere tak dobrá jako planetárium v Praze ve Stromovce.
Praha je lepší než Vegas?
Můj kolega Filip Veselý byl členem komise, která vybírala technologii pro renovované pražské planetárium. Seznámil se s několika různými poskytovateli, jsou to třeba firmy, které dělají simulátory pro stíhačky, opravdu top vizualizační nástroje, u kterých se řeší mikrometry a milisekundy. No a v rámci tohohle srovnání měl možnost porovnat i technologie použité v Las Vegas v MSG Sphere. Dá se říct, že víceméně všechny fulldome projekce používají stejné LED čtverečky z Číny (smích), ale rozdíl je v ovládacím softwaru. Aby nebyly vidět pomyslné švy mezi těmi ledkami, aby vše bylo plynulé, aby vás z toho nebolela hlava… No a přinejmenším před pár lety MSG Sphere nezvládala dobře rychlý pohyb. Jasně, je to obří reklama celému odvětví, je to impozantní venkovní displej a naláká tisíce lidí na projekce i do kasína, ale technologicky je Praha dál. V Česku máme nejmodernější planetárium na světě.
Nakousl jste technologie, pojďme u nich ještě zůstat. Už jsme mluvili o tom, jak jste jako firma s fulldome animací začali. Jaká změna to ale byla pracovně, z pohledu filmařů?
Oproti jiným tvůrcům filmů pro planetária jsme trochu jiní v tom, že to děláme hodně filmově. Máme s tím zkušenosti, dělali jsme seriály, pracujeme s emocemi, nikoliv jen s dokumenty nebo projekcemi sluneční soustavy. Ale ve fulldome tvorbě je třeba těžké dělat humor. Na plátně nebo na obrazovce vám někdo může vypadnout z obrazu nebo vás překvapí, že se někde zjeví. Ale při fulldome projekci, kde vidíte všude kolem sebe? Musíte na to jít jinak. A obecně platí, že dóm je jako divadlo, většinu děje vidíte před sebou, není tam moc střihu, protože kdyby se vám před očima najednou objevily a začaly střídat dva obří obličeje při dialogu, tak by se vám to asi nelíbilo. (smích) Takže dóm má svoje vlastní vyprávění, které je částečně filmové, ale současně musíte dát divákovi možnost se rozhlédnout a užít si ten neobvyklý formát.
S jakým rozpočtem operujete při tvorbě filmů pro planetária?
Náš aktuální snímek 3–2–1 na Měsíc! stojí 25 milionů korun. U filmu Zvídavá Eva byl odhad dvanáct milionů, skončili jsme na dvaceti. Část nákladů pokryjí vlastní investice, část předprodeje, část partneři jako ty zmiňované japonské firmy a někdy máme podporu ze Státního fondu audiovize a krajských grantů. Nicméně je potřeba říct, že třeba u 3–2–1 na Měsíc! už teď máme takový zájem v předprodeji, že při premiéře v roce 2027 chceme být v černých číslech.
Kolik lidí vaše filmy a seriály tvoří?
Teď je nás interně kolem dvaceti. Mít co nejvíc lidí ve firmě už nepovažuju za ctnost. Dřív jsem kamarádům říkal, že chci vyrůst na pět set lidí. Chtěli jsme mít vlastní studio, dělat úplně všechno, točit na zakázku… Jenže to by znamenalo strašný tlak a neustálý vývoj nových projektů, bez toho by vám jinak desítky lidí jen seděly a čekaly. Moje myšlení v tomhle prošlo v poslední době velkou změnou, postupně jsme se shodli – já a spoluzakladatelé Klára s Filipem – že tohle úplně nechceme. Že chceme dělat to nejlepší, co sami umíme. Netočit pro někoho jiného, nedělat filmy, u kterých klient řekne: „Hele, tohle mi stačí.“ Větší firma vás nutí k tomu neustále něco nahánět, ale ztrácíte přitom zaměření na to, co sami chcete dělat nejvíc.
Na druhou stranu to je ale i limitující. Třeba v rozsahu projektů, které jste schopni zvládnout.
To ano, ale i tady v Česku máme příklady toho, že to může fungovat. Podívejte se na videoherní studio Amanita Design. Měl jsem možnost nahlédnout pod pokličku jejich práce a mě to neskutečně baví. Jsou malá firma, mají světový úspěch, ale nepodělali se z toho. Ročně Amanita udělá desítky milionů korun, ale všichni v čele s jejich šéfem Jakubem Dvorským zůstávají pokorní.
Takže to je váš vzor?
Chtěl bych, aby Krutart byl taky takový. Ale pozor, takový přístup není v herním průmyslu tak obvyklý. Naopak je tam tendence, že když se vám něco povede, tak od vás všichni čekají, že další projekt bude násobně větší. Jenže tohle vede k tomu, že o to víc narazíte. Najednou vám naroste studio na dvě stě lidí, ale něco se nepovede, investor nebo vydavatel něco nezaplatí a dvě stě lidí zase propouštíte. Takže chci růst v tržbách, v zisku, v počtu filmů i v tom, jakou reklamu Česku v našem odvětví děláme. Ale myslím si, že na to nepotřebujete obří firmu.
Jak by takový růst měl vypadat, když ne rozšířením firmy?
Chceme filmy nejen točit, ale kompletně pokrýt potřebu planetárií po dětském a rodinném obsahu například skrz systém předplatného. To už jsme dokonce spustili v okamžiku, kdy jsme měli teprve druhý film. (smích) A nebudu lhát, například v Americe na to celkem slyší, když jim za nějakou přijatelnější částku nabízíte „Naše kompletní portfolio!“. Víme, že zatím není tak rozsáhlé, ale nabízí se několik možností, jak ho relativně rychle rozšířit a netočit nutně nový film na několik let, třeba předělat zmiňovaný seriál Kosmix do fulldome podoby.
Co aktivity mimo tvorby pro planetária? Ty utlumujete?
Ne nutně, naopak hledáme způsoby, jak dosavadní práci využít i jinde. Jak žít trochu víc z toho, co už jsme vymysleli. Třeba vzít sérii 3–2–1, která má teď odhadem tři miliony diváků celosvětově, a zkusit ji proměnit na seriál pro Netflix. Příští Vánoce bude mít po sedmi letech práce premiéru náš první celovečerní animák Kosmix: Tajná mise. Bude to sci-fi jízda pro celou rodinu. A příští rok plánujeme začít vyrábět největší český animovaný seriál Alma a Kory.
Ale planetária jsou výhodnější.
Když animovaný seriál nechce Česká televize, když ho nechce BBC a když ho nechce Netflix, tak ten projekt končí. Ale planetária? Strašně mě u nich baví to, že když jeden zákazník řekne ne, tak dalších 3 999 může říct ano.
A co nějaký fulldome sen, ten máte?
Chtěl bych pro planetária udělat něco s kapelou Daft Punk, aby lidi mohli zažít jejich audiovizuální orgie, ačkoliv se už rozpadli. Skloubilo by se tam všechno. Fantastická animace, skvělá muzika, bylo by to myslím opravdu pěkné. A ještě obrovsky výdělečné.
