Glosa Luboše Kreče Investiční skupina CEIP někdejšího dlouholetého manažera Penty Ondřeje Benáčka tento týden poměrně v tichosti oznámila, že končí své angažmá v problémy zmítaném holdingu Twistcafe Group. Na konci loňského roku mu poskytla prostředky, které mohla následně přetavit v majetkový podíl. Benáček a spol. se ale raději rozhodli vycouvat a své franšízové ambice chtějí realizovat jinde a jinak.

Twistcafe, za kterým stojí trojice podnikatelů Radek Klein, Andrea Fenn a Daniel Ryška, je známé svými sítěmi stánků a provozoven značek jako Trdlokafe, Kytky od Pepy, Bubblify nebo Cinname. Ještě předloni to s ním vypadalo na příběh v intencích amerického snu, na prudký růst a mezinárodní expanzi. Jenže loni se tahle story začala drolit a postupně se v ní i díky systematické práci kolegů ze Seznam Zpráv či Hospodářských novin objevují čím dál závažnější trhliny.

Skupina Twistcafe se postupem času dostala pod trojí tlak: jednak od médií, jednak od ostrých byznysových dravců v čele se známým vymahačem Petrem Bujnochem a také od svých bývalých zaměstnanců a partnerů, kteří si stěžují na ne zrovna příkladnou platební morálku. Radek Klein s kolegy pochybení odmítají a snaží se ustát a vymanévrovat insolvence, do nichž se postupně celá grupa noří.

Jak to celé dopadne a kdo nakonec vyjde jako poražený a kdo jako vítěz, se teprve ukáže. Na celém košatém příběhu je ale pozoruhodná také obecnější investiční linka. Která mimochodem souvisí s tím, o čem jsem psal před pár dny a co tolik rezonovalo jak tady na CzechCrunchi, tak na LinkedInu. Tedy že na cestě k úspěchu a bohatství neexistují zkratky, ale jen tvrdá a poctivá práce.

Už loni na podzim jsem upozorňoval, že u skupiny Twistcafe je zarážející, kterak své franšízy inzeruje primárně jako investiční příležitosti a spolehlivou cestu, jak snadno a rychle zhodnotit finanční prostředky. A až pak jako podnikání, o které ovšem u franšíz všeho druhu jde vždy v první řadě.

Celkem dobře to před pár dny popsal na webu Franchising.cz i Marek Halfar ze společnosti Profit System, který se zaměřil na ponaučení z dění kolem nejznámější brandu skupiny: „Značka Trdlokafe se řadu let prezentovala jako franšízová síť a její spolupráce bezpochyby obsahovala některé prvky typické pro franšízing – práci se značkou, provozní standardy či centrální podporu. V posledním období se však komunikace modelu stále více posouvala směrem, který se od klasického franšízingu vzdaluje.“

„Zejména akcent na „pasivní příjem“, kdy investor vloží kapitál a samotný provoz má řídit centrála, vytváří obraz, který se od běžně fungujícího franšízového konceptu zásadně odchyluje,“ doplnil Halfar, který se profesně věnuje právě nastavování a budování franšízových sítí.

V posledních měsících sice akcent na investiční potenciál franšíz Twistcafe ustoupil po kritice do pozadí, jenže ještě na březnový online workshop pro zájemce o spolupráci zval Radek Klein slovy: „Moderní franšíza: jak podnikat bez každodenního provozu“. Na webu následovaly ukázky toho, kolik desítek tisíc měsíčně vydělá ta která pobočka Kytek od Pepy či Trdlokafe a jak toho lze dosáhnout, aniž by se o ni franšízant musel starat, neboť vše zařídí experti skupiny Twistcafe. Nechyběla ani ukázka toho, jak se dá náramně vydělat na přeprodejích poboček a jak investice do nich v řádu jednotek milionů korun mohou přinést zhodnocení v desítkách či stovkách procent ročně.

Nezní to báječně? Představte si, že se stanete úspěšným podnikatelem a rentiérem naráz, aniž byste pro to museli v podstatě cokoliv udělat. Stačí si koupit jednu, druhou či třetí pobočku a sledovat, jak se vám na účtu kupí peníze. Splácení případného dluhu bude v takovém světě také hračka, protože zisky ve stovkách tisíc ročně to zalepí.

Hodně to připomíná sny rádoby realitních magnátů, kteří doufají, že vysedáváním na placených kurzech a tím, že si od všelijakých mentorů a koučů nechají byty v Mostě či Ústí nad Labem nejen vybrat, ale i nakoupit a spravovat, se stanou opravdovými investory a byznysmeny. Jasně, někomu se to jistě povede, stejně jako některým franšízantům jejich spolupráce s Twistcafe určitě přinesla lukrativní výnosy.

Ze všeho nejvíc to ale připomíná brnkání na ty nejprimitivnější struny naší duše: jak se co nejsnáz, co nejrychleji a s co nejmenším úsilím dostat ke kusu žvance. Tyhle uhlazené a vypulírované cestičky ale bývají dost krátké a úzké, takže se velmi rychle zahustí. A pak je chůze po nich mnohem méně příjemná a bezpečná. Ne náhodou se říká, že zkratky v životě ani v byznysu moc nefungují.