Ten příběh vlastně nemusel být ničím zvláštní. Štěpán Slaný šel před dvaceti lety po tréninku na pivo, seznámil se s jednou slečnou a začal s ní chodit. Po nějaké době se ho zeptala, zda by neměl chuť navštívit její prarodiče. „Ale ti žili v Rumunsku. Popravdě mě to trochu vyděsilo, nevěděl jsem, co od toho čekat,“ směje se při té vzpomínce dvaačtyřicetiletý rodák z České Lípy.

Jeho přítelkyně, kterou si později vzal a má s ní dvě děti, má sice část rodiny z Rumunska, mluví ale plynně česky. Slaný tak věděl, že pochází z komunity banátských Čechů neboli Pémů, kteří do Rumunska a Srbska přišli v první polovině 19. století a už tam zůstali. Založili tam několik vesnic, kde si udrželi mateřštinu a vlastní kulturu i díky odlišné víře – katolicismu.

A malebnou oblast v kopcích nad Dunajem si zamiloval i Slaný. Během poznávání obce Eibenthal, které se také říká Tisové Údolí, narazil na místňáka Tiberia Iosifa Pospíšila, který ho pozval na pár deci pálenky a následně ho provedl po vsi. Slovo dalo slovo – a už o několik okamžiků později spolu řešili, že si Českolipan koupí v Banátu domek.

Slaný pak ještě zlanařil Jana Dubna, svého kamaráda z dětství, a trojice začala společnými silami zvelebovat Eibenthal, odkud mladí prchají za lepším živobytím buď do velkých rumunských měst, nebo do Česka. „Nejprve jsme tam otevřeli penzionek. A pak náš vyprahlý zrak spočinul na vedlejší stodole, kde jsme se rozhodli otevřít hospodu,“ líčí Slaný.

Ze začátku jejich plánům nikdo příliš nevěřil. Eibenthal byl a ostatně pořád je odlehlou vesnicí, kam tehdy ročně přijelo 40 turistů – z velké části šlo o batůžkáře, kteří tam spíš zabloudili. Slaný s Dubnem přesto vybrali různá spoření, celkem půl milionu korun, a šli do toho.

„Honza se tam dokonce na čas přestěhoval. Bydlel ve stanu, rekonstruoval stodolu a čepoval pivo turistům“. Původně chtěla parta vařit vlastní pivo, nakonec ho ale odebírá ze Cvikova. A teď rozjíždí jednání i s Kofolou, které patří pivovary Holba, Litovel a Zubr.

Jen hospoda s malým penzionem by ale trojici neuživila. „Tři čtvrtiny tržeb jsme generovali my. Měli jsme pocit, že rosteme, rostla ale hlavně naše spotřeba,“ popisuje Slaný. Začali tak ve vesnici skupovat i prázdné nemovitosti. „Tehdy se dal celý dům koupit za 400 až 500 tisíc korun, což pro Čechy byla dost srandovní cena. Navíc jsme chtěli chránit Eibenthal před různými spekulanty, kteří by změnili ráz obce,“ doplňuje Českolipan.

Foto: VisitBanát

+1

Připomíná tím osud další české vesnice Svatá Helena, v jejíž blízkosti postavila italská firma Enel několik větrných elektráren, čímž výrazně proměnila její dosud neporušené okolí. Území je přitom součástí národního parku Železná vrata.

Slaný s kolegy si zařídili rumunské podnikatelské povolení a začali ve svých nově nabytých nemovitostech, kterých je nyní asi deset, nabízet i ubytování. Kromě Čechů začali navštěvovat Banát i Rumuni, kteří podle Slaného teprve objevují domácí turistiku. A tento byznysový model začal konečně generovat nějaké zisky.

I proto mohl Slaný a spol. začít zaměstnávat místní mladé lidi, kteří by jinak utekli za lepším živobytím do větších měst. „V dnešní době dáváme práci 20 až 25 obyvatelům Eibenthalu, a to jak v restauraci, tak v našich ubytovacích zařízeních,“ vyjmenovává bývalý profesionální florbalista, který je dnes také radním a zastupitelem České Lípy za uskupení Živá Lípa.

Podle něj se v eibenthalské restauraci otočí 12 až 13 tisíc lidí za sezónu, průměrná roční obsazenost v penzionech pak zatím činí 35 procent, stále se ale prý zvyšuje. Slaný navíc věří investičnímu potenciálu oblasti. „Za několik málo let to tam bude velmi trendy. A začnou se tam stahovat i Češi, kterým se začal přejídat městský život,“ míní. Banát je sice daleko, Rumunsko už ale vstoupilo do Schengenu a hodně investuje do infrastruktury. „Největší bolest cesty je vždy D1. Pak už začíná pohoda,“ vtipkuje Slaný.

Největší rozkvět ale Eibenthal nezažil po otevření restaurace nebo penzionů, ale hlavně díky festivalu, který v roce 2012 rozjel právě Slaný s Dubnem a Pospíšilem. Původně šlo o volné pokračování několika menších ročníků organizovaných Člověkem v tísni v sousedních vesnicích, kam jezdilo jen několik srdcařů, aby se podívali na jedno pódium stlučené z darů lesa.

Postupně ale festival přerostl v jednu z nejoriginálnějších kulturních akcí v Evropě, kam organizátoři vypravují speciální vlak a na kterém kapely nedostávají odměnu za účast. Kromě koncertů jezdí Češi do Banátu i kvůli přednáškám v kulturním domě, divadlu, folklórním vystoupením nebo vážné hudbě v tamním kostele. Na akci se prodává jen 1500 vstupenek, aby návštěvníci neponičili maličký Eibenthal, ve kterém trvale žije jen asi 200 lidí.

Foto: VisitBanát

+7

Letos se už bude možné dopravit na festival i letecky – tedy aspoň do Bělehradu. Tam je naplánován koncert kapely Tata Bojs, ráno pak autobusy dopraví Čechy do Eibenthalu. „Domluvili jsme se s Air Serbia na vypravení speciálního letadla. Jejím šéfem je český manažer Jiří Marek, tak nám vyšel vstříc. Předtím jsem byl v kontaktu s Jiřím Šimáněm, jeho Smartwings ale na tenhle nápad nepřistoupily,“ říká Slaný.

I díky zvelebování Eibenthalu a jeho okolí se už do Banátu vrátilo pět původních rodin i se svými dětmi. „Možná se to zdálo málo, ale fakt je to znát. Už jen díky tomu, že je najednou plná škola. Obnovila se i mateřská školka, máme českého učitele a postavili jsme také fotbalové hřiště, na kterém se schází celá vesnice,“ dodává Slaný. Na výstavbu hřiště získal od českého státu 250 tisíc korun, zbytek – milion a čtvrt – zaplatili organizátoři festivalu ze svého a díky darům od různých podporovatelů.

V Banátu je také aktivní poslanec za STAN Martin Hájek, který si za účelem zprovoznění kempu a letního kina koupil dvě nemovitosti v další české vesničce Bígr, kde trvale žije jen asi 50 lidí. V poslední době se tam ale přestěhoval i jeden český kovář. Cestovat po Banátu jezdí rovněž miliardář a spolumajitel investiční skupiny RSJ Libor Winkler. „I s ním bychom rádi navázali spolupráci. Potenciál tu prostě je,“ uzavírá Slaný.

Čtrnáctý ročník Festivalu Banát letos proběhne od 20. do 23. srpna. Kromě Tata Bojs vystoupí na akci i kapely Vasilův Rubáš, Zrní, PSH, 7krát3, Terne Čhave nebo Pole. Přednášet pak přijede například Jan Tuna či Janek Rubeš, program obohatí též Klub českých turistů nebo projekt Stezka Českým Banátem. Na srbské straně, ve vesničce České Selo, proběhne souběžně i soutěž ve vaření paprikáše s názvem Paprikašiáda. Vstupenka s cestou vlakem či busem vyjde na 6 799 korun, s cestou letadlem pak 15 500 korun. Na festival lze přijet i vlastním autem, vstupenka pak stojí rovné 4 000 korun.