Jeden točí miliardy díky sofistikovanému obchodování s energiemi, druhý je má uložené v logistických halách po celé Evropě a také třetí, čtvrtý, pátý i další v pořadí patří mezi nejbohatší podnikatele této země. V byznysu sázejí na sebe a ty nejbystřejší mozky, aby měli jistotu, že vše pošlape tak, jak má. Za pár měsíců přitom mohou stanout proti sobě na trávníku, kde výsledek nebudou moci absolutně ovlivnit. Budou hrát jejich fotbalisté a dost možná o všechno – o místo v miliardářské smetánce. Vítejte v hvězdných válkách českého fotbalu, které slibují náramnou zábavu.

Vždy se říkalo, že trénovat klub v nejvyšší soutěži je privilegium, protože trenérských křesel je v lize jen šestnáct. To samé však začíná platit také pro majitele. Český fotbal prožívá absolutní rozkvět. Děje se tak nejen díky rostoucímu zájmu fanoušků, ale i neustále se zlepšujícímu postavení klubů v Evropě. S tím přímo souvisí i zvyšující se příjmy, které do ligy proudí z televizních práv a bonusů UEFA, což z ní dělá mimořádně atraktivní – ale i drahé – hřiště.

Právě kvůli tomuto vývoji začali o fotbal jevit zájem přední podnikatelé napříč celou republikou. To přitom dlouho nebylo pravidlem. Mnozí z nich fotbalem dříve opovrhovali. Nad všemi dlouho čněl pouze Daniel Křetínský. Jeden z nejbohatších Čechů si Spartu pořídil už před více než dvaceti lety. Díky jeho kapitálu byla dlouho jednoznačně finančně nejsilnějším klubem, ačkoliv se to mnohdy nedařilo propisovat do sportovních úspěchů.

V posledních letech se však fotbalová mapa totálně přepsala. Sparta má sice stále jeden z největších rozpočtů, ale na stejnou úroveň se dostal i její rival Slavia, kterou koupil neméně bohatý byznysmen Pavel Tykač. A nejsou zdaleka sami. Klubů, které v poslední době nezměnily majitele, je jen málo. Přicházejí lidé, kteří se nebojí ve fotbale rozprášit své těžce vydělané peníze, třebaže mají velmi nejistou návratnost a žádnou záruku budoucích vítězství.

Foto: CzechCrunch

Aktuální tabulka Chance ligy na grafice Livesportu

Tento stav slibuje v českém fotbalu nejzajímavější podívanou za dlouho dobu. Paradoxně nepůjde jen o to, kdo získá titul, přestože díky Michalu Strnadovi, který se nedávno stal vůbec nejbohatších Čechem, a jeho Viktorii Plzeň budou dostihy na vrcholu možná taktéž napínavější než dřív. Ještě třaskavější bude souboj o to, kdo se v elitní šestnáctce vůbec udrží. Konkurence i ambice všech stran rostou a jedna věc je jistá: žádný bohatý majitel nebude chtít zažít potupu v podobě pádu do druhé ligy.

Například spolumajitel mnohamiliardové skupiny Accolade Milan Kratina se při pohledu na tabulku aktuálně bát nemusí. Jeho FK Teplice se drží nad pásmem sestupu, ale ve fotbale se nálada i postavení mění rychle. Poslední je teď Dukla Praha. Tu od miliardáře Petra Pauknera převzal nenápadný investor Matěj Turek, který by si ve své premiérové sezóně v roli většinového majitele určitě nepřál sešup o patro níž. Jenže to si nepřeje nikdo.

Pád do druhé ligy je totiž obrovskou ranou pro prestiž i pro celkovou ekonomiku klubu. Zatímco řada majitelů by dokázala minimálně krátkodobě finanční ztráty jistě odepsat, dopad na jejich vnímání a sportovní neúspěch v případě sestupu si mnozí z nich ani nedokáží nebo nechtějí představit. Jarní část sezóny teprve odstartovala a o ničem není rozhodnuto. Poslední tým padá automaticky, druhé a třetí mužstvo od konce čeká baráž. A právě baráž letos slibuje díky ambicím druholigových dravců fantastickou podívanou.

Z druhé ligy se totiž jako nezastavitelný vlak řítí Zbrojovka Brno, kterou po letech tragikomického strádání převzal taktéž nenápadný, ale kapitálově silný zakladatel miliardové společnosti Second Foundation Vojtěch Kačena. A jeho ambice jsou i díky angažování uznávaného trenéra Martina Svědíka nejvyšší. Očekává se, že Zbrojovka druhou ligu vyhraje a vrátí se přímo. Klid to ale prvoligovým klubům nepřidá. V závěsu čekají další chrti, u kterých už se nemohou prvoligisté spoléhat na to, že je snadno porazí jen tak nějak z principu.

To často platilo dřív, kdy rozdíl v kvalitě kádrů mezi první a druhou ligou byl příliš markantní. A tak i když se v první lize některý klub v průběhu sezony natrápil, v baráži si nakonec poradil. Jenže za Zbrojovkou se šikuje neméně nažhavený Artis Brno, který v čele s místním patriotem a miliardářem Igorem Faitem rozhodně nebude chtít v nižší soutěži setrvávat déle, než je nezbytně potřeba. Kvalita těchto kádrů už dnes i díky velkým investicím často převyšuje týmy z konce první ligy.

Kdo reálně do těchto soubojů „na život a na smrt“ spadne, se teprve ukáže. Z druhé ligy může hodně kousat také Táborsko, které je aktuálně druhé, navázalo úzké vztahy s Viktorií Plzeň a mohlo by si chtít uzmout roli jihočeské jedničky po neslavném ekonomickém i sportovním pádu Dynama České Budějovice. V první lize za nejslabší konec tahají vedle Dukly zejména kluby, které zatím majitele nezměnily, ať už jde o Slovácko nebo Bohemians. Ekonomické nůžky se dramaticky rozevírají. Kdo nebude schopen držet krok, bude muset z kola ven.

Ještě nedávno bylo nemyslitelné, aby si české kluby mezi sebou prodávaly hráče za několik milionů eur, tedy klidně za více než 100 milionů korun. Právě to je ale nová realita a rekordní přestup Matyáše Vojty z Mladé Boleslavi do Sparty to jen potvrzuje. Mnohem zásadnější přitom je, že se to zdaleka netýká jen Sparty se Slavií, podobně už začínají bez obav utrácet i třeba Pardubice miliardáře Karla Pražáka (který vlastní i hokejovou Spartu) a přidává se řada dalších.

Zářným příkladem jsou noví majitelé olomoucké Sigmy, kam vedle koncernu Sigma Milana Šimonovského přilévají kapitál miliardáři Pavel Hubáček a Richard Morávek. Do posil v krátké době investovali zdaleka nejvíc ze všech. Ve fotbale však neplatí přímá úměra, že čím více utratíte, tím spíše vyhrajete. Fotbalová alchymie je složitější. Už u Sparty jsme kdysi viděli, jak nákladné nákupy skončily fiaskem a Daniel Křetínský musel odepisovat stamiliony. Vyhrávat totiž nemůžou neustále všichni, i když se snažíte sebevíc.

Foto: AC Sparta Praha

Pražské derby

Miliardáři však vědí, že fotbal není stroj na dividendy, ale vnímají ho jako unikátní aktivum s obrovským společenským a politickým vlivem. V jejich světě jde o statusový symbol – když mají všichni vaši obchodní partneři v lóžích vlastní klub a vy ne, může to být nepříjemné. Vstup do fotbalu je tak často kombinací budování vlivu, networkingu na nejvyšší úrovni a v neposlední řadě soubojem čistých eg. Pocit, že váš tým porazil tým vašeho byznysového rivala, se totiž žádnou tabulkou v Excelu nahradit nedá.

Úplně novou vlnu emocí jako majitel zažíval po nákupu Slavie i Pavel Tykač. Když se pak na derby se Spartou potkal s Danielem Křetínským a ptal se ho, kdy se karta obrátí a opadne stres ze všeho, co se točí kolem fotbalu, dozvěděl se, že nikdy. „Podíval se na mě a řekl: ‚Je to pořád horší.‘ Na hodinkách mi pak ukazoval svůj srdeční tep. Během zápasu neustále stoupal.“ S podobným úsměvem pak popisoval, že pro peníze to určitě nedělá. „Kupovat fotbalový klub za účelem zisku by byla blbost,“ pravil předloni na konferenci Money Maker.

I v tom se přístup nových majitelů liší. Jedním z těch, kdo podnikatelskou renesanci v českém fotbale zažehl, byl Ondřej Kania. Ten si po prodeji své vzdělávací skupiny koupil Slovan Liberec a od začátku říká, že v něm rozhodně nechce peníze jen topit. „Fotbal bude moje nejlepší životní investice,“ prohlásil předloni v podcastu Money Maker. Prodělávat nechce nikdo. Všichni nicméně peníze minimálně v nejbližších letech ve fotbale nevydělají. Už vůbec nikdo ale nechce sestoupit a je jedno, zda jste miliardář, stamilionář nebo ještě o něco méně bohatý.

Zábava zkrátka nebude chybět. A pokud budeme pokračovat ve stávajícím trendu, je nevyhnutelné, aby dříve nebo později nějaký miliardář do druhé ligy skutečně spadl. A to bude dramaticky jiné než v případě Vojtěcha Kačeny neb Igora Faita, kteří tam začínali a viděli jen cestu vzhůru. Teprve pak se ukáže, jak to někteří majitelé myslí vážně a zda je bude takový fotbal mimo záři reflektorů vůbec zajímat. První vlna proměny majetkových poměrů v tomto sportu nemusí být zdaleka poslední.