Na přemýšlení je lepší u počítače nesedět, říká Čech, jehož AI agenti pracují i ve chvíli, kdy on spí

Většinou má Tom Krcha ráno kus práce hotový dřív, než si sedne k počítači. Přes noc mu běží jeden či více agentů, které pohání umělá inteligence a kteří třeba zpracovávají data a zkoušejí různé experimenty. On pak jen kontroluje, co udělali. „Ráno k tomu přijdu, udělám kontrolu, výsledky ověřím a pak zase zadám nějaký dlouhotrvající úkol,“ popisuje zakladatel startupu Pen v podcastu Money Maker svůj nový způsob práce, který podle něj dříve či později dorazí k mnohem širší části společnosti – a bude měnit zavedené pořádky. Celý podcast si můžete pustit v přehrávači níže.

Proměnu práce pod vlivem nástupu umělé inteligence sleduje Krcha z místa, kde vznikají ty největší průlomy nejen v AI. Už v roce 2012 se přestěhoval do San Franciska, kde strávil skoro sedm let. V Kalifornii žije dodnes, jen v San Diegu, které je od San Franciska a přilehlých oblastí s největšími technologickými firmami hodinu a půl letadlem. Dřív pracoval v Adobe a v česko-slovenském startupu Around, který později koupila za miliardy korun společnost Miro. Dnes buduje Pen, designový nástroj, ve kterém s člověkem pracují AI agenti.

Nedávno se Krcha také objevil ve videu, jímž OpenAI představovalo svůj model GPT-6 Astra. Za největší změnu, kterou mu AI zatím přinesla, přitom považuje zmíněné noční agenty. „Dřív sis něco spustil, počkal, vyplivlo ti to deset řádků kódu a ty jsi je integroval,“ vzpomíná. Dnes mu v agentickém nástroji Codex od OpenAI běží pět až šest projektů zároveň a vrací se k nim podle toho, jak doběhnou. Na některé podle svých slov i zapomene a dostane se k nim třeba za hodinu. Na rozdíl od dřívějška už u agentů nemusí sedět a řídit každý jejich krok.

Agenty mají zapojené skoro všude také ve startupu Pen. Na sílu je ale netlačí, třeba ve Slacku nebo v kalendáři pro ně zatím využití nenašel. Svůj čas Krcha obecně řídí hlavně tak, že si dává co nejméně schůzek, aby mu zbyl prostor na kreativní práci. Nástroj Codex má přitom nastavený tak, že může ovládat vše včetně aplikací, a to i na zamčeném počítači. Práce tak na něj nemusí čekat u stolu. „Můžeš tedy jít třeba s dítětem na hřiště, přijde ti notifikace, že Codex dokončil práci, klikneš na ni, zamyslíš se, zadáš další úkol a pracuješ dál,“ popisuje.

Právě takový způsob práce je pro něj prý neuvěřitelně osvobozující. A Krcha z toho vyvozuje i to, že klasická pracovní doba ztrácí smysl. „Co je dnes ‚od devíti do pěti‘? To je úplná blbost,“ říká. Kdo nutí lidi sedět v kanceláři od rána do večera a soustředit se na práci jen tam, jim podle něj nedává plnou možnost být kreativní. „Možná kacířská myšlenka, ale přijde mi, že tenhle způsob práce je už dnes hodně za zenitem, hlavně díky paralelním agentům,“ dodává.

Ostatně v jeho případě prý čas strávený u obrazovky nikdy nebyl měřítkem toho, kolik odpracoval. Vždycky mu vadilo, když lidé počítali odvedenou práci podle počtu schůzek a hodin u počítače. „Moje práce byla vymyslet, co dál. K tomu potřebuju obrovskou jasnost v hlavě a velmi dobře srovnané myšlenky. A na to, abych se srovnal, je lepší u počítače vůbec nesedět,“ vysvětluje. Věci si podle něj člověk musí vyzkoušet, jít třeba na procházku a zreflektovat je. To je podle Krchy ta skutečná práce.

Svoboda má ale i druhou stranu. Když dnes vyrazí ven a žádný agent zrovna nepracuje, znervózňuje ho to víc než dřív – agentům dnes věří natolik, že mu každá hodina, kdy nepracují, připadá jako promarněná. S pěti šesti projekty naráz navíc přichází problém, se kterým se podle svých slov potýká nejvíc: ověřování výstupů a neustálé přepínání mezi úlohami. „Dnes se mi totiž dost často stává, že se v tom ztratím – přišla notifikace, které jsem si ani nevšiml, a tak dále,“ popisuje. Řešení vidí v jednom prostředníkovi mezi sebou a agenty.

Foto: Pen.dev

Designový nástroj Pen.dev, za kterým stojí Tom Krcha

„Myslím, že se musíme dostat do fáze, kdy budeš mít jednoho orchestrátora všech projektů, a ten bude tvým primárním komunikačním kanálem,“ říká. Takový orchestrátor by podle něj fungoval jako osobní náčelník štábu, který připraví práci i podklady k rozhodnutí. Pod sebou by klidně mohl mít deset nebo dvacet dalších vláken s krátkodobými i dlouhodobými úkoly, všechno by se ale sbíhalo do jednoho kanálu. Podobný systém založený na náčelníkovi štábu má třeba zakladatel Pale Fire Capital a šéf Grouponu Dušan Šenkypl.

Výrazně mu AI mění i fázi, kdy se nápady zkoušejí. „Dnes si řekneš: ‚Mám sen, že bych chtěl udělat nějakou funkci‘ – a zítra ji máš, vyzkoušíš si ji, proklikáš a klidně ji hodíš do koše,“ popisuje. Odpadla mu i část práce, kterou dřív dělal jako projektový manažer: přesvědčování týmu, vysvětlování a psaní specifikací. Dnes si nápad rychle vizualizuje a hned vidí, kde má problémy. Pokud se v zárodku neosvědčí, je podle něj lepší ho zahodit co nejdřív.

Zároveň ale upozorňuje, že s AI neumí pracovat každý stejně. Výstupy inženýrů v jeho týmu jsou co do čistoty kódu a architektury o třídu lepší než jeho vlastní, i když na první pohled vypadají stejně. Člověka tak podle Krchy AI posouvá z role toho, kdo dělá každý detail, do role toho, kdo určuje směr. „Posouváme se podle mě spíš do pozice vizionářů a lídrů. Musíš mít inspiraci a špičkový nápad, abys vynikl,“ říká. Na nápadu prý bude záležet o to víc, že průměrnou práci dnes zvládne vytvořit skoro každý.

Další zrychlení čeká od toho, že lidé přestanou vybírat modely sami. Dnes podle něj uživatel často neví, po kterém modelu sáhnout, a pro jistotu volí ten nejchytřejší, čímž zbytečně plýtvá. Ideálně by měl systém sám rozhodnout, jakou inteligenci úkol potřebuje. „Pro 99 procent lidstva bude ta abstrakce taková, že bude úplně jedno, jaký model použiješ,“ říká Krcha. Do té doby se drží pravidla, že člověk by nikdy neměl být připoutaný k jednomu nástroji, ani když ho sám vyrábí.