Na TikToku a Instagramu s nadsázkou ukazuje, jak poznáte pravého Labubu nebo jak komunikovat s mladou generací, abyste si udrželi její pozornost. Jednapadesátiletý David Batal je přitom vedoucím partnerem auditorských služeb Deloitte pro Česko a Slovensko. Svými videi se ale snaží vyvracet polopravdy a předsudky o auditorech, že jsou to akorát suchaři v saku, kteří hledají chyby ve fakturách.

Deloitte patří do takzvané Velké čtyřky a spolu s PwC, EY a KPMG jde o firmy, které dominují poradenství po celém světě. Jeho auditní oddělení je v Česku a na Slovensku místem, kudy každý rok projdou desítky čerstvých absolventů i studentů posledních ročníků. A právě zde je David Batal vedoucím partnerem. Do firmy přitom nastoupil už v roce 1999, v posledním ročníku VŠE, a to prakticky náhodou.

V rozhovoru mluví o tom, proč audit považuje za jednu z nejlepších kariérních škol, jakou čerstvý absolvent může projít, a proč si myslí, že o ní studenti pořád nemají dost informací. Což je také důvod, proč vystupuje na sociálních sítích a proč jezdí na školní akce, kde přednáší o své každodenní práci. Chce bourat stereotyp auditora v saku, který hledá korunové chyby.

Jak jste se dostal k auditům? Zaslechla jsem, že to bylo víceméně náhodou…
Ano, přišel jsem tehdy na veletrh zaměstnání na VŠE, prošel pár pohovory a rozhodl jsem se nastoupit k tomu, kdo mi přišel nejsympatičtější. Moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Tehdy se firmě ještě říkalo Deloitte & Touche a jedna kolegyně si podle názvu myslela, že půjde o kosmetickou společnost, a přišla si tam pro vzorky. Zůstala tu přes dvacet let, já ještě déle. A ten manažer, se kterým jsem vedl pohovor, sedí pořád ve stejném týmu. Taky je partner.

Neměl jste nikdy chuť odejít? Přece jen 26 let je dlouhá doba.
Párkrát jsem to zvažoval, upřímně jsem byl na hraně vyhoření. Ale nikdy nepřišla nabídka, která by převážila to, co jsem měl tady a kam mě to posouvalo. Ono to zní divně, 26 let v jedné firmě, ale vemte si, že děláte pokaždé úplně něco jiného. Začnete na analýzách, po roce se staráte o lidi, co nastoupili po vás. Po dvou, třech letech vedete vlastní tým. Za pět, šest let jste manažer s několika týmy najednou a řešíte s klientem byznysové věci.

Každý přechod je mentálně náročný, ale furt vás to posouvá. Já jsem se nikdy nenudil. Ti, kdo nakonec odešli, většinou mířili na velmi dobrá místa, ale skoro nikdo z nich mi neřekl, že by jinde měl tak dobrý tým jako tady.

Foto: Deloitte

David Batal chce i prostřednictvím videí na sociálních sítích ukázat, že audit není nudný obor

Co dnes auditor reálně dělá a jak vypadá jeho práce? Protože ta představa o člověku se štosy faktur pořád tak trochu přetrvává.
To je dávno pryč. Dnes mnohem víc času trávíte tím, že poznáváte, jak firma funguje zevnitř. Jak řídí výrobu, jak má nastavené kontroly, kde jsou rizika. Děláte analýzu rizik, testujete kontrolní prostředí. Ta detektivní část, tedy hledat místa, kde by se něco mohlo schovat, kdyby někdo chtěl, to je dnes jádro práce. Co dřív trvalo týden, dnes uděláte v sekundách, protože data přetáhnete přes systémy a hledáte věci, které nedávají smysl nebo se změnily oproti minulému roku.

A k tomu pořád fyzicky jezdíte ke klientům, vidíte výrobu, sklady, dostanete se na místa, kam běžný člověk nevkročí. Od bankovních trezorů přes jaderné reaktory až po dozrávací sklady banánů.

Kontrolujete i banány?
Banány byly paradoxně jedna z nejsložitějších inventur, co jsme zažili. Přijedou na lodi nedozrálé, zavřou se do hal, kde se pomocí plynu zabrzdí jejich dozrávání. Dovnitř se nedostanete. Takže vidíte okýnkem, že tam něco je, a zbytek se řeší přes dokumenty – co odešlo, co tam reálně bylo. U jaderného paliva to bylo jednodušší.

Může se třeba i junior dostat k takovýmto situacím? Kdy se vlastně poprvé setká s klientem?
Okamžitě. Máme vstupní školení, měsíc, dva, ale pak jdete ke klientům. A to vás hodí do vody nejlíp. Na školení to vypadá srozumitelně, pak přijdete k účetní firmy, kterou auditujete, a zjistíte, že život je mnohem barevnější. Ale to je přesně ta nejlepší škola. Na náborových akcích mi studenti říkají, že chtějí do consultingu, protože chtějí ke klientovi. Já jim říkám: Good luck, protože velká část konzultantů tráví první roky zavřená v data roomu. V auditu je to naopak.

A nemají junioři obavy, že na ně u klientů budou koukat jako na ty, kdo přišli hledat chyby?
Myslím, že teď už výrazně méně než dřív. Když před dvaceti lety přijela kontrola z Prahy na mimopražského klienta, tak to občas bylo jako příjezd šerifa. Dnes většina lidí chápe, k čemu audit slouží a že to není hon na chyby, ale ochrana. Firma si nás najímá proto, aby se na její závěrku mohl někdo spolehnout, aby to měla v pořádku pro banku, pro investory. Kdo si vybere Velkou čtyřku, tak to většinou ví. Já juniorům říkám: Neberte to tak, že vás tam někdo poslal jako kontrolu. Ta firma za to platí, protože tu práci potřebuje.

Deloitte aktivně láká studenty a snaží se jim ukázat, že audit může být zajímavý obor. Proč vám na tom tolik záleží?
O auditu pořád koluje spousta polopravd a já nechci, aby se studenti rozhodovali na základě obrazu, který nesedí. Ti nejlepší jsou navíc zaháčkovaní dávno předtím, než vyjdou ze školy, a poptávka po nich je obrovská. Takže se snažíme být vidět včas a ukázat jim příležitosti, jaké u nás mají. U nás pracují při škole, kariérně rostou i během studia, povyšujeme je, přidáváme jim odpovědnost. Stává se, že člověk skončí školu a je na pozici, kde by se jinak ocitl po dvou, třech letech.

Pro studenty, kteří si chtějí audit nejdřív osahat bez závazku, děláme Deloitte College, workshop, kde se reálný auditní případ řeší formou únikové hry. Kdo zaujme, může si výběrové řízení výrazně zkrátit. A pak většina nastupuje 1. září, projde hromadným vstupním školením a vznikne takový ročník. A to je obrovská výhoda při nástupu, nejste sami, kdo jde poprvé ke klientovi. Je vás čtyřicet. Večer si řeknete: Pane bože, to bylo strašné, víš, co se mi přihodilo? A druhý řekne: Ty jo, tak to jsem na tom ještě dobře.

Co hledáte u lidí, kteří se k vám hlásí?
Analytické myšlení a ochotu učit se. Ty jsou základ. Já mám vystudovanou podnikovou ekonomiku a management, ne účetnictví, to jsem se učil až tady. Důležitější je, kdo je ochoten na sobě pracovat aktivně a přijmout feedback, aniž by se urazil a odešel. Ten, kdo si řekne, že je hotový a lepší než ostatní, kariéru nikde moc neudělá. Tady obzvlášť ne.

Zároveň říkáte, že ne každý musí být silný v tom samém.
Přesně. Máme lidi, kteří jsou skvělí po analytické stránce, ale ke klientovi je skoro nejde poslat. A máme lidi, kteří jsou skvělí v komunikaci a vyjednávání, ale nejsou techničtí experti. Obojí má v auditu místo. Chyba je nutit lidi, aby dělali to, v čem jsou nejslabší. Dřív byl model, že všichni umíme všechno. Teď se mnohem víc pracuje s tím, kdo má na co talent a v čem je šťastný. Protože pak to i lépe funguje.

A jak se s tímhle vším dají spojit sociální sítě, třeba TikTok a nebo Instagram, pro který točíte videa?
Nábor nemůže stát na starých korporátních způsobech, když cílíte na mladou generaci. Musíte být tam, kde jsou oni. Takže točím videa, vystupuju jako auditor Dave B, mluvím o tom, co ta práce reálně obnáší. Lidi v auditu mají pověst přísných úředníků, ale u nás si od prvního dne všichni tykáme – junioři, senioři, partneři. A to není jen kultura kvůli pohodě. Je to z praktických důvodů, potřebujete, aby se junior nebál říct manažerovi, že někde něco nesedí, že třeba udělal chybu. Jinak riskujete, že se chyba přehlédne, protože se lidi bojí mluvit.

Jak vnímáte nastupující generaci? Je jiná, než byla ta vaše, když jste do firmy nastupoval? Platí, co se říká o lidech z Gen Z?
Samozřejmě jsou jiní. Ale já nemám rád to zplošťování, že jsou líní nebo že nechtějí telefonovat. Vemte si, v čem vyrůstali. Ti lidi vyrostli v jiném světě a nemůžou být stejní jako my v jejich věku. Ani by to nebylo dobré, kdyby byli. Každá generace měla líné a pracovité. Teď je to stejné. Já mám rád, že ta interakce s mladými lidmi mě furt omlazuje. Mám pocit, že to drží člověka při životě víc než leckterý jiný aspekt té práce.