„Dost často jsem u toho i brečela,“ přiznává Petra Šindlerová, když mluví o tom, jak do své módní firmy Buga implementovala umělou inteligenci. „Některé věci, zrovna data, jsou u nás extrémně složitá věc. Jsme výrobní firma, nakupujeme materiály a nešijeme sezonně. Udělat z nich přehled, bylo na dlouho, s AI jsem to ale měla hodinu hotové. A v tu chvíli jsem si uvědomila, kolik nás to dřív stálo času a peněz,“ pokračuje podnikatelka, jejíž byznys loni dosáhl na tržby kolem 150 milionů korun. Letos díky možnostem vibe codingu naskakuje na nový stupeň interních inovací. A věří, že to její firmě umožní zkrátit lidem pracovní dobu na čtyři dny týdně.

Dnes čtyřiačtyřicetiletá podnikatelka svůj byznys rozběhla před třinácti lety. I když je Šindlerová vzděláním ekonomka a prošla různými pracovními štacemi napříč obory, rozhodla se tehdy navrhnout vlastní oblečení, a to bez toho, že by uměla šít. Svůj první šicí stroj si pořídila za tisícovku z Lidlu a postupně kolem značky Buga i se svým manželem Ondřejem vybudovala silnou komunitu zákaznic. Loni k dámské módě přidali i na muže zamřenou značku Lucky Boy.

Protože ale firma i její výrobna sídlí v Chrudimi, Šindlerovi dlouhodobě naráželi na jeden opakující se problém „Nejsme ve velkém městě a kvalifikovaní lidé tady prostě nejsou,“ říká Šindlerová. Letos tak s manželem Ondřejem zkusili nový přístup. Místo aby hledali zkušené lidi, tak si vytvořili vlastní strukturu AI agentů. A to jako skutečnou vrstvu firmy, která má svá pravidla a hranice.

„Nestavěli jsme to proto, abychom nahradili lidi, ale aby juniorka, kterou máme, zvládla práci, na kterou bychom jinak potřebovali seniorku, kterou nemáme. Agent je druhý pomocný mozek, ne náhradní tělo. Rozdíl je zásadní a je poznat v každém rozhodnutí, které jsme při stavbě udělali,“ zdůrazňuje podnikatelka, která se s manželem do programování díky vibe codingu, tedy pomyslnému programování pro neprogramátory, vrhla sama.

Jako svou inspiraci vyjmenovává například Jindřicha Fáborského, Miroslava Michalka či Jana Tobolíka. Hodně Šindlerové pomáhá prý i samostatná agentka, kterou si vytvořila právě proto, aby jí celou záležitostí provedla. A má i aplikaci, jež jí pravidelně stahuje, překládá a vytahuje důležité informace z různých článků a videí ze zahraničí.

Foto: Valentýna Michková

Petra Šindlerová, zakladatelka značek Buga a Lucky Boy

K ideálnímu stavu se s manželem samozřejmě nedostali hned, naopak si prošli řadou více i méně úspěšných pokusů, od zakládání různých účtů, testování jazykových modelů až po hledání správných nástrojů, které jim budou vyhovovat. „Pak jsme zjistili, že jsme něco měli udělat o krok dřív. Nebo že je potřeba to celé překopat. Výhoda práce s AI je, že to překopání tolik nebolí,“ pochvaluje si Šindlerová. Ve chvíli, kdy se jim podařilo vyladit firemní paměť, respektive mozek nazvaný Eyva, měli ale z velké části vyhráno.

V tu chvíli totiž dávalo smysl nasadit prvního agenta a dát ho do rukou týmu. „Byla to copywriterka. Že má být první, se ukázalo hned. Je to stejné jako s novým člověkem: můžete mít sebeschopnějšího, ale když mu nikdo neřekne, jak to u vás chodí, dělá dobré věci špatně,“ popisuje Šindlerová.

Podle Šindlerové aktuálně v Buze funguje šest velkých agentů a dvanáct menších, do konce září jich je v plánu sedmatřicet. „Nejlíp zatím fungují ty, které mají jasně ohraničenou práci a hodně podkladů v paměti,“ přibližuje. Přibýt má ještě například kurátorka firemní paměti, třídička e-mailů od zákaznic, hlídač vyprodaných kousků, analytička reklamních kampaní, SEO hlídka, asistentka pro sociální sítě a péči po nákupu i hlas zákaznice, který skládá dohromady, co zákaznice módní značce opakovaně píšou.

Zavádění podobných agentů má přitom podle zakladatelky kvitovat i samotný tým. Šindlerová uznává, že ze začátku v něm panovala obava, že kvůli AI lidé přijdou o práci, ale to se prý úplně otočilo. „Dnes už se jich většina neptá, jestli o práci přijdou. Ptají se, kdy dostanou svého asistenta,“ říká.

Při zavádění umělé inteligence se také ukázalo, že to, co Šindlerová považovala za největší slabinu firmy, byla v tomhle případě její největší výhoda. S manželem dlouhodobě řešili, že jsou ve firmě jejich velikosti pořád příliš vnořeni do detailů a operativy. Jinými slovy, že se pořád starají o věci, které by už měl dávno dělat někdo jiný. „Upřímně jsme se za to trochu styděli. Manažersky se to totiž čte jako neschopnost pustit věci z ruky,“ přiznává zakladatelka.

Jak ale vysvětluje, postavit AI strukturu, která firmě opravdu pomáhá, nestojí na technických znalostech, ale právě na tom, že přesně víte, co se ve firmě každý den děje. „Víte, kde vzniká zdržení a proč. Kde chybí automatizace. Která informace komu chybí a v kterém okamžiku,“ uvádí příklady Šindlerová a doplňuje: „My firmu známe od potřeb paní, která u nás uklízí, až po naši vlastní potřebu vidět jako majitelé správně uspořádaná data na jednom místě, a ne roztroušená v pěti systémech a v jednom Excelu, který si někdo vede stranou. Známe to proto, že jsme v tom byli až po lokty.“

Foto: Lucky boy

Kolekce značky Lucky Boy

Manželům Šindlerovým tak celková příprava, sbírání všech poznatků a hlavně popsání všech procesů a struktury zabralo prý několik týdnů. „Externí konzultant by stejné poznatky sbíral půl roku. A stejně by mu je někdo popsal tak, jak by to mělo vypadat, a ne tak, jak to opravdu je,“ je přesvědčená Šindlerová.

Výsledkem implementace AI agentů je pak podle ní úspora času a s ní i rozpočtu, byť konkrétní čísla nemá. „Zatím by to bylo hádání. Co ale měřím, je čas a průchodnost. Věci, které dřív ležely týdny, protože na ně nikdo neměl kapacitu, se dnes dostanou do práce během dne. Nápadů jsme měli vždycky víc, než jsme stíhali realizovat. Teď se ten poměr obrátil a to je změna, kterou jsem za třináct let nezažila,“ doplňuje.

Jako příklad opět uvádí copywriterku: texty jí dnes připravuje agentka a ona sama se věnuje strategické práci. „Stará se o PR a o komunikaci s médii, což je oblast, kterou jsme roky nechávali ležet. A agentka jí i v tomhle dělá druhý mozek – mapuje média a připravuje podklady,“ popisuje Šindlerová.

Náklady na udržování AI systémů zatím vypočítává v nižších tisících měsíčně. „Provozní částky jsou směšné,“ říká s tím, že nepočítá čas sebe a svého manžela. Vyhodnotit byznysové dopady plánuje až po Vánocích. A ve stejné době by si chtěla také říct, jestli díky adopci AI agentů zvládne svým lidem zkrátit pracovní dobu na čtyři osmihodinové pracovní dny v týdnu se zachováním celé mzdy. O takovém kroku ostatně podle svých slov nepřemýšlí poprvé

„Uvažovali jsme o tom už před lety a pokaždé jsme couvli,“ popisuje Šindlerová s tím, že jí chyběla odvaha. „Když máte firmu, kde je práce víc než lidí, zkrátit týden o pětinu vypadá jako rozhodnutí, které vás rozloží,“ dodává. Nyní by to ale mohlo být jiné. „Vánoční sezona v našem oboru prověří všechno a ukáže, jestli to, co v klidném období vypadalo dobře, skutečně funguje. Když to struktura udrží, zkrátíme týden. Když ne, bude to znamenat, že jsme se někde spletli, a řekneme to stejně nahlas jako tohle,“ vysvětluje.

Svým agentům ale věří. A pak ještě dodává jednu věc, kterou v začátcích s umělou inteligencí nečekala. „Baví nás to,“ usmívá se. Po dlouhé době se totiž víc věnuje kreativní práci a její výsledky vidí téměř okamžitě. „Sedím večer nad tím, jak něco postavit lépe. A mám z toho stejný pocit, jako když sedím nad prvními střihy,“ uzavírá.