Komentář Luboše Kreče: O Elonu Muskovi jsem se v článku poprvé zmínil, pokud mě tedy elektronické archivy neklamou, v roce 2014. Následně jsem pro Hospodářské noviny připravil jeho velký profil, v němž jsem vycházel mimo jiné ze skvělé biografie, kterou o zakladateli PayPalu, Tesly či SpaceX napsal novinář Ashlee Vance. S trochou nadsázky se proto dá říct, že můj vztah s Muskem už trvá docela dlouho. A jako většina vztahů není a nebyl statický, vyvíjí se. Bohužel k horšímu a dění kolem Ukrajiny a Starlinku to jen umocnilo.

Řada mých nynějších či bývalých kolegů si mě kvůli Elonovi a Tesle nejednou dobírala. Někdy jsem pro ně byl muskolog, jindy teslista, mívali ze mě vesměs srandu (nad růstem ceny akcií Tesly jsme však kroutili hlavou společně). Měli pravdu, na svou obranu bych snad jen dodal, že vším, čím jsem byl, jsem byl rád. A dřív, než to začalo být moderní.

Ostatně když jsem přišel do CzechCrunche na sklonku roku 2021, jeden z prvních projektů, který jsem uvedl v život, byl týdenní newsletter Elon & The Musks. Kvůli tomuto průvodci světem Elona Muska jsem dokonce sestavil takový úsměvný a jistě chabý finanční index IEM (co zkratka znamená, se snadno domyslíte). Newsletter jsme po půl roce ukončili, protože se na rozdíl od raket Falcon 9 nikdy tak úplně neodlepil od země a nezískal dostatečnou pozornost. Byla to především moje chyba coby takřka výhradního autora, ovšem už loni v létě, když jsme jej zavírali, šlo cítit, že je cosi shnilého ve státě Muskově.

Takhle – dávno předtím bylo zjevné, že Elon Musk není jen extrémně chytrý a talentovaný obchodník a vizionář. Fascinovala mě na něm energie, tah na branku, schopnost strhnout veřejnost na svou stranu a realizovat projekty a nápady, na které by si netroufly ani ledakteré národní vlády, natož jednotlivci či soukromé podniky. Mezi tím někde probleskovala i odvrácená strana jeho geniality: arogance, hrubost, necitlivost. Jak sílila pozornost médií, které ovšem Musk rád chodil naproti, byly zkrátka stále viditelnější i jeho nedostatky. Čím víc toho víme o jeho myšlenkovém a hodnotovém světě, tím problematičtější je k němu chovat sympatie.

Ještě složitější to je s jeho politickými kroky, aspoň tedy pro mě. Vadilo mi, jak se na jedné straně lísal do přízně čínským komunistům a současně s tím souhlasně kýval na všechny ty hlouposti, které z pusy a svých sociálních sítí vypouštěli republikáni v čele s Donaldem Trumpem a hordou jeho následovníků. Právě oni udělali z nemalé části Američanů vystrašené, nenávistné a konspiračním bludům podléhající stádo (teď nechávám stranou, že progresivní demokratická levice páchá také škody).

Zhruba před rokem publikoval známý podcaster Lex Friedman rozsáhlý rozhovor s Elonem Muskem, kde se bavili mimo jiné o jeho plánu na kolonizaci Marsu. Povídání to sice bylo zajímavé, ale když šéf Tesly popisoval, jak si představuje ideální politické zřízení, bylo zřejmé, že to je další příklad byznysmena s pokřiveným vnímáním správy věcí veřejných.

Byznys jej naučil, že nejlepší je, že když věci odsýpají, když všichni plní hned a bez odmlouvání, co se jim řekne. Jenže to jsou postupy, které nemají s demokracií nic společného. K té, ať se nám to líbí, nebo ne, patří určitá pomalost, kompromisy, brzdění… Zpravidla to je nejlepší obrana před unáhlenými a nebezpečnými kroky. Stačí se teď podívat, co se děje v Twitteru, a je jasné, že rozvaha není vždy špatná vlastnost.

Foto: Depositphotos

Elon Musk úřaduje jako výkonný ředitel a majitel Twitteru

Před rokem, krátce po útoku Ruska na Ukrajinu, se na čas zdálo, že Muska jeho good vibes ještě zcela neopustily. Ukrajinské armádě naprosto zásadně pomáhal satelitní internet šířený jeho společností Starlink, navíc si veřejně dělal legraci z Vladimira Putina a jeho nohsleda Ramzana Kadyrova.

Jenže i tento příběh začal postupně dostávat trhliny, třeba když Musk na podzim zpochybnil, jak dlouho můžou jeho firmy Ukrajině pomáhat, načež vyšlo najevo, že ve skutečnosti podstatnou část projektu financuje americká vláda Joe Bidena. Tedy prezidenta USA, kterého Musk opakovaně urážel a zesměšňoval.

Do toho všeho se začala odvíjet tragikomedie s názvem „Koupím Twitter. Teda nekoupím. No tak teda koupím, ale strašně mě to štve!“ Co všechno se tam začalo dít po jeho nástupu, by už vydalo na knížku, kterou už nepochybně nějaký byznysový novinář z USA píše. Zmínil bych jen to, co před pár dny uvedl server The Verge: Musk vyhodil datové analytiky, protože se odvážili mu říct, že jeho účet už není tak populární, jak býval.

Celá lapálie vznikla tak, že podnikatel chtěl vědět, jak je možné, že při 128 milionech sledujících sbírají jeho tweety jen pár desítek tisíc lajků. Odpověď byla taková, že Musk je zkrátka za zenitem, že to ukazují data, že ho sice spousta lidí formálně sleduje, ale minimum z nich mu věnuje pozornost. A to je přesně to, co cítím i já coby jeho dlouholetý pozorovatel – částečně se mi přejedl, částečně to je únava a naštvání, že se z něj vyklubal další z řady uvztekaných, do sebe zahleděných a zakomplexovaných fracků.

Před pár dny společnost SpaceX, pod kterou spadá i satelitní internet Starlink, oznámila, že omezí Ukrajincům možnost používat její systém pro ovládání armádních dronů. Ty jsou přitom pro Kyjev zásadní zbraní v boji s ruskými okupanty. Dobře to okomentoval jeden uživatel Twitteru douškou: „To je dnes nějaká epidemie zmrdství?“ Na moment jsem kvůli kroku SpaceX viděl rudě, jenže mě to vlastně vůbec nepřekvapilo.

Musk musel být vždycky hodně velký svéráz a složitý člověk, jinak by se nedostal tam, kde je. Když se ale stal nejbohatším člověkem světa a jednou z nejvlivnějších figur globálního establishmentu, upřela se na něj rázem mnohem větší pozornost. A on své slávě zjevně propadl. Nebyl už jen známým podnikatelem, to je i Bernard Arnault nebo Bill Gates, z Muska se stala rocková hvězda, celebrita na úrovni hollywoodských stars. Podlomila se mu z toho kolena.

Foto: Tesla

Elektromobil Tesla Model Y

A naplno vyhřezlo i to, co stojí za jeho touhou kolonizovat Mars, za elektromobilním proroctvím, za obranou svobody slova skrze ovládnutí Twitteru. Nic menšího než potřeba být centrem všehomíra. Když chce dovézt lidi na rudou planetu, stejně důležitou hodnotou jako dostat je tam, je i fakt, že by to byl on, kdo to zařídí. Podobné to je s Teslou – pocit vítězství, když Volkswagen či GM nakonec přistoupí na to, co jste od začátku říkali, musí být opojný. Ekologii, kterou se ještě v počátcích tolik oháněl, vem čert.

Jak s tím souvisí částečné vypnutí internetu pro ukrajinskou armádu? Vlastně ani nevím. Ale zapadá to přesně do eroze obrázku Muska coby sice vyšinutého, ale neotřelého a zajímavého byznysmena. A já si znovu uvědomil, jak moc jsem svůj pohled na něj změnil a že z chlapíka, který pro mě býval velkou inspirací, se stal někdo, o kom už radši nechci nic dalšího vědět, abych se ještě víc nerozčiloval.