„Podváděl jsem v posilovně.“ Když vám něco takového řekne člověk, o němž se říká, že má „největší bicák české e-commerce“, víte, že musíte zbystřit. S kým že onu posilovnu podváděl? „S umělou inteligencí. Cvičení jsem zkracoval o půl hodiny, abych se k ní mohl vrátit,“ směje se Miroslav Uďan, jenž v pohodové náladě říká, že po prodeji Shoptetu a svém neúspěšném startupu je aktuálně v důchodu. I tak ale loni rozběhl nový e-shop se zaměřením na numismatiky a letos na něj navázal i aplikací pro sběratele. A ty staví právě vibecodingem – tedy metodou, při které kód nepíše sám, ale jen úkoluje umělou inteligenci běžným jazykem.

„Loni jsem si nechal ideu té aplikace nacenit u tří agentur. Vycházelo to na dva miliony korun a šest měsíců práce, což jen na vytvoření základního prototypu nebyla zrovna bomba. Už jsem jednou dvacet milionů korun v projektu utopil,“ popisuje Uďan s odkazem na svůj neúspěšný startup. Začátkem jara se pak rozhodl vibecoding vyzkoušet sám, a zůstal v úžasu. „Věci, které kdysi zabraly měsíce, máte do hodiny. Je to totální masakr,“ vysvětluje šestačtyřicetiletý podnikatel situaci, která ho dovedla až k onomu podvádění fitka.

Teď už prý zase cvičí v běžném režimu, ale jeho pracovní režim se dramaticky proměnil. „V Shoptetu jsme měli permanentně nevyřešených alespoň 300 úkolů. Teď jsem sám 800 tasků splnil za pět týdnů práce. Strašně mě to chytlo. Bylo to, jako když dítě zavřou přes noc v cukrárně,“ pokračuje Uďan, jenž zkušenosti s vibecodingem podrobně popsal na svém blogu.

V rozhovoru pro CzechCrunch mluví o širším kontextu, v čem ho vibecoding překvapil a jak s ním pracuje, srovnává vedení týmu o více než sto lidech s projektem, kde si vystačí sám, budoucnosti práce, ale i o tom, proč si myslí, že jsou teď všichni v surikata módu.

Proč právě mince, respektive numismatika?
Sbírám staré japonské reálie jako meče a záštity, velmi úzká záležitost, ale strašně hezká. Dělám japonské bojové sporty, učil jsem se japonsky, takže se to propojuje. Díky tomu jsem objevil systémy evidence sbírek, ponořil jsem se do toho víc a zjistil, že v rámci sběratelství je největší vertikála právě numismatika. Docela jsem tomu propadl a viděl potenciál na nové projekty, se Zbyňkem Marschalkem jsme rozběhli takto zaměřený e-shop Mincmistr, k tomu jsem v hlavě nosil ideu i na sběratelskou aplikaci.

S e-shopem jste se stal zákazníkem firmy, kterou jste založil, tedy Shoptetu. Jak jste se dopracoval k tomu, že si tuto aplikaci vytvoříte sám?
Vnímal jsem vibecoding, ale nejsem early adopter, neskočil jsem do toho hned. Nechal jsem ostatní, ať to prozkoumají. Začátkem loňska jsem si ale ideu aplikace nechal nacenit, ozvaly se tři agentury, a plus minus to vycházelo na dva miliony korun a šest měsíců práce. Což jen na vytvoření základního prototypu nebyla zrovna bomba, už jsem jednou dvacet milionů korun v projektu utopil. Asi před čtvrtrokem jsem si ale řekl, že už je správný čas vibecoding prozkoumat.

Na co jste přišel?
Jak mocný a neuvěřitelně propracovaný je to systém pro lidi jako já, tedy s technickým a produktovým backgroundem. Víte přesně, jak k výsledku máte dojít, jen nevíte, jak napsat kód.

Byl jste programátor, měl jste zkušenosti se psaním kódu?
Když se kouknu na kód, rozumím mu, ale programátor nejsem vůbec. Ani v Shoptetu jsem nikdy vývojářům neměl právo do práce kecat, respektive jsem ani nechtěl. Měl jsem jen povědomí. Ale díky tomu mám dostatek znalostí – vím, co je Sentry nebo SQL, vím o věcech na pozadí. A zjistil jsem, že Claude Code je tisíckrát lepší, než jsem si myslel.

Čekal jsem, že to bude složité, ale vůbec to tak nebylo, vše je o pravidlech, která nastavíte. Kód je už psaný velmi slušně a pořád se zlepšuje. A produktová práce je neuvěřitelná. Věci, na které jsem předtím čekal měsíce, máte do hodiny.

Jaký je to rozdíl oproti vývoji v Shoptetu, když jste tam ještě byl?
V Shoptetu jsem měl penzum věcí, které jsem chtěl udělat. Z toho jsem dal třetinu do reálné realizace a z té třetiny se do půl roku udělala tak polovina. V backlogu jsme měli permanentně třeba 200 nebo 300 úkolů, které jsem průběžně promazával. Teď jsem měl po pěti týdnech práce z mého pohledu dokonalý produkt a nula tasků – 800 tasků splněných za pět týdnů práce. Samozřejmě pořád dodělávám další věci, ty naplánované jsou ale splněné. Strašně mě to chytlo, dokonce jsem podváděl v posilovně. (smích)

Sezení u klávesnice místo sportu?
Do fitka vždy chodím na hodinu, ale teď jsem odcházel o půlhodiny dřív. Říkal jsem si: už stačí, jdu domů, abych mohl vibecodit. Bylo to, jako když dostanete kouzelnou hůlku, nebo jako když dítě zavřou přes noc v cukrárně, jednoduše nepředstavitelné.

Nemusel jsem se nikoho doprošovat ani dělat kompromisy, měl jsem ultimátního programátora, který obratem dělal všechno, co jsem chtěl. Nemyslím to zle vůči klukům tehdy v Shoptetu, tak to prostě muselo fungovat, ale kolikrát jsem už věci nehrotil, aby nebyli naštvaní. Tady můžete dělat iterací, kolik chcete.

Jak jste se do vibecodingu vůbec pustil? Co byl první krok?
Neuvěřitelná je už jen forma zadání. Často jen nadhodím ideu a Claude ji vymyslí lépe než já, pak jen ladíme drobnosti. Na začátku jsem mu předhodil pět stran brainstormingu z Notionu a myslel si, že budeme týden pracovat na rozsekání úkolů. Chvíli to chroustal a rovnou mi vyplivl základní verzi toho, co jsem chtěl. Na tom jsme mohli stavět.

Pomohlo mi školení od Davida Grudla. Nastavil jsem si sadu pravidel pro kontrolu aktuálnosti knihoven a bezpečnosti, čemuž jsem věnoval snad třetinu všech úkolů. Mám asi 15 testů, kde například analyzujeme každý chybový záznam, aby se už neopakoval. Funguje to jako samoučící systém, kód se sám průběžně čistí, když do něj Claude sáhne. Dále dodržujeme nadefinovanou designovou příručku, aby se vizuál nelišil od kódu a nevzniklo z toho budoucí monstrum. Baví mě vytvářet si takto de facto vlastní vývojářský tým a budovat firmu od nuly bez zaměstnanců.

Další lidi ani nebudete potřebovat?
To je také můj cíl, ale spíš kvůli výzvě zjistit, kam až nástroje dosáhnou. Najednou už však u takových projektů nepotřebujete copywritera, grafika ani programátora, ačkoliv výstupy musíte neustále kriticky ověřovat – právní věci si raději nechávám zkontrolovat. Podobně mi i zkušený programátor potvrdil, že těch 250 tisíc řádů kódu, co jsme vyprodukovali za pár týdnů, dobře podchycuje hrozby, na které by mnozí ani nepomysleli. Jde například o obranu proti DDoS útokům nebo hackování přes obrázkové příkazy v jazykových modelech.

Kontroluje AI i sama sebe?
Ano, bylo hodně vtipné, když jsem první analýzu kódu, který vytvořil Claude Code od Anthropicu, nechal vypracovat konkurenčním Codexem od OpenAI. Z výsledku byla přímo cítit ublíženost, jak se Codex snažil Clauda shodit. (smích) V tomto mám ale výhodu, díky čtrnácti letům v Shoptetu jsem získal důležité povědomí o tom, jak systémy fungují, na co dávat pozor a na co se ptát.

Zejména v otázkách bezpečnosti je to asi u netechnických vibecoderů největší problém – nevědí, co nevědí.
V byznysu jsem miloval otázku: „Je něco, na co jsem se měl zeptat a nezeptal?“ Pomáhá zjistit, co všechno ještě nevíte. U rychle navibecoděných aplikací se právem řeší bezpečnostní průšvihy, protože vás třeba vůbec nenapadnou cross-site scripting zranitelnosti a Claude je v základu sám nezabezpečí. Stačí ale vědět, že máte Claudovi zadat provedení bezpečnostního auditu z pohledu etického hackera a nechat ho najít díry. Ten nástroj už dávno není rachitický papoušek, ale seniorní programátor na steroidech.

V čem dalším vás Claude při tvorbě kódu překvapil?
Například jsme během dvou hodin měli plně funkční napojení na eBay. Uživatel dnes může na jeden klik prodat minci do světa, my obstaráme překlad do angličtiny i přepočet měny. Stejně hladce jsme integrovali Aukro a vlastní marketplace. Claude si sám našel API dokumentaci a naklikal za mě 80 procent práce, až na citlivá místa týkající se plateb. Nejvíc mě na všem fascinuje, že už to není jen copy-paste model, ale aplikace si přes Chrome sama sahá na disk, proklikává stránky a provádí testy. To je naprostý masakr.

Jaký máte dlouhodobý cíl? E-shop i aplikaci děláte spíše pro radost, očekáváte, že se někdy zaplatí?
Náklady tvoří de facto jen předplatné Claude Code za 200 dolarů (4 200 korun) měsíčně, u kterého jsem ještě ani jednou nevyčerpal limit, ačkoliv do něj buším na čtyřech vláknech současně.

Plus tedy minimálně pět týdnů vibecodingu vašeho času, který asi nebude levný.
Možná ano, ale naproti nacenění vývoje na dva miliony a šest měsíců čekání je to totální nepoměr. Aplikace má velký potenciál, není to jednorázová záležitost. Každý sběratel řeší evidenci a identifikaci sbírky, aby například pozůstalé jednou někdo neoškubal, protože netuší, že mají v rukou zlatý dukát.

Numismatika je stále velmi technologicky oldschoolový byznys plný starších majitelů, takže pro nás je to obrovská příležitost přinést inovaci i mladší generaci. Neřeším investory s přísnými termíny do dvanácti měsíců, ale chci z toho vybudovat něco velkého.

Fitko ještě podvádíte, nebo už cvičíte normálně?
Do fitka už chodím na celé hodiny. (smích) Z produktového hlediska už většinu práce máme hotovou, teď spíš sbíráme a zapracováváme podněty od uživatelů.

Neláká vás v nově nabytém volném čase rozběhnout další projekt?
Znamenalo by to tříštění nebo ztrátu fokusu.

Na to právě narážím. Lidé se do AI a vibecodingu často ponoří natolik, že u něj s nadsázkou tráví šestnáct hodin denně, a to i na hloupostech, protože je to zkrátka zábava. Jak se vám daří udržet pozornost na jeden projekt?
Obdivuji lidi, co umí řídit více byznysů najednou, to mně nikdy nešlo. Dokud neovládneme trh na maximum, nemá smysl síly tříštit.

Jak ze své pozice srovnáváte stavění firmy díky AI sám od nuly proti tomu, když jste vedl tým o více než sto lidech?
Je obecně hodně zajímavé pozorovat situace, když CEO existující firmy zjistí, že dvouměsíční úkol zvládne s AI sám za víkend. Svádí to k mikromanagementu a demotivaci týmu. Bude těžké dostat to do firem organicky, lidé budou pochopitelně vzdorovat nástroji, který dělá jejich práci rychleji a nepotřebuje dovolenou – podobně jako scéna s automatickým výměníkem ve Vratných lahvích.

Stavět od nuly je obrovská výhoda. Můj e-shop zvládáme technicky i nákupně ve dvou, před pár lety by to vyžadovalo pět lidí. Aplikace by tehdy zabrala práci týmu deseti vývojářů, teď ji dělám sám.

Když to vezmeme v tomto kontextu, jste rád, že jste Shoptet prodal už před lety?
Firma mi hrozně chybí, bylo to moje dítě… Ale moc si neumím představit, jak bychom takový nástroj implementovali. Nejspíš bych měl za sebou šest programátorů dělajících code review mého vlastního kódu a všichni by byli akorát naštvaní. Dnes tyto nástroje přerozdělují karty stejně jako internet v devadesátkách. U velkých korporací trvá změna kormidla dlouho, takže dravci s AI budou mít brutální výhodu.

Kdo naopak bude nejvíc ohrožený?
Poslední měsíce všude slýcháme, že klasické SaaS služby jsou mrtvé…

Jsou?
Při mém odchodu ze Shoptetu jsme platili asi 120 různých služeb a čtvrt milionu měsíčně stálo jenom chatování na Slacku. Dnes bych si dvě třetiny z nich dokázal navibecodit sám, i když by se mi to u některých ekonomicky ani kvalitativně nevyplatilo.

Třeba právě Slack si jen tak nenaprogramujete kvůli bezpečnosti či updatům. Ale když jsem teď potřeboval CRM systém, vytvořil jsem si na míru vlastní a HubSpot už nepotřebuji. Samozřejmě platební bránu si sám programovat nebudu, tam raději sáhnu po Stripu.

Ostatně i Shoptet do velké míry stojí na SaaS modelu.
Je to podobné jako s platební bránou. I s umělou inteligencí byste strávili měsíce programováním něčeho, co můžete mít okamžitě za tisícovku měsíčně, protože viditelný frontend je jen deset procent celého ledovce. Na druhou stranu, u obyčejných webů? Vytvořil jsem si je přes Claude Code s hostingem zdarma a podobnou službu tak vůbec nepotřebuji.

Trh se zkrátka rozdělí na esenciální služby a ty nahraditelné, které závod prohrály. Úplně chápu paniku ve venture kapitálových fondech, když produkt, který byl před rokem úžasný, si dnes uděláte sami za víkend.

Určitě to do velké míry ovlivní i zaměstnávání jako takové, nemyslíte?
Stoprocentně to tím zatřese. Juniorní programátoři bohužel ztrácejí smysl a musí se předělat na orchestrátory AI výstupů. Kdo nepoužívá AI, je už dnes mega neefektivní, a hardcore programátoři, kteří se na tyto nástroje dívají spatra, zkrátka zaspali. Pořád ale budete potřebovat zkušeného člověka, co pohlídá výstupy a architekturu, jen se musíme zamyslet nad tím, jak se lidé na ty seniorní pozice dostanou.

Co ostatní pozice?
Je to velký problém. Za chvíli nebudete potřebovat copywritery, grafiky a brzy už ani videomakery. Bude záležet na tom, nakolik dokáže jeden člověk pojmout všechny tyto znalosti. Projdeme transformací, na kterou náš stát naprosto není připravený, když se u nás místo budoucnosti řeší dotace na řepku. V Číně existuje stará kletba: Nechť žiješ v zajímavých časech. A ty nás bezpochyby čekají.

Minimálně od covidu tu máme zajímavé časy nonstop, možná jsme si už i všichni zvykli, ale nikdo pořádně neví, kam to všechno spěje…
Ano, všichni jsou v módu surikaty, koukají se kolem sebe a skenují, co se děje. Jsme na začátku a naprostá většina trhu si ten opravdový potenciál stále neuvědomuje. Až AI začnou všichni naplno využívat, zasáhne naprosto každou oblast života.