Zavolal mi AI agent, ať na to nezapomenu. Andrej Kiska a Tom Krcha o tom, jak se žije v nové AI éře

Ještě nedávno to mohla být spíše scéna z filmů. Brzy už může být pro mnoho lidí běžné, že jim jejich osobní AI agent zavolá, když třeba zapomněli něco podepsat. Zejména v Kalifornii, kde se soustředí většina klíčového vývoje kolem umělé inteligence, je to stále častější jev. Podle Andreje Kisky, bývalého partnera Credo Ventures, který právě na západě USA buduje startup Kontext zaměřený na reklamu v AI chatbotech, jsou osobní agenti po chatbotech a kódování třetí velkou vlnou umělé inteligence – a tou, která odemkne produktivitu i běžným uživatelům internetu.

V novém online formátu podcastu Money Maker o tom debatujeme právě s Andrejem Kiskou a také Tomem Krchou, který v Kalifornii vyvíjí designový nástroj Pen, ve kterém s člověkem pracují AI agenti. Oba popisují, jak agentům svěřují e-maily, jídelníček i platební kartu, proč se této technologii vyplatí co nejvíce otevřít a čím se v tom Silicon Valley liší od Evropy. „Je to fakt o tom, že čím víc tomu dáš, tím víc z toho vypadne,“ říká Kiska.

Celý díl si můžete pustit v přehrávači níže nebo ve všech podcastových aplikacích. V textovém přepisu z něj vybíráme to nejzajímavější.

Třetí vlna AI

Andrej Kiska: Skoro každý se dnes baví s chatbotem a považuje ho za trochu fancy Google. Pak přišla vlna kódování, ale ta byla podle mě relativně uzavřená ve světě vývojářů, pokročilých stavitelů agentů a startupistů. A teď přišla třetí vlna – můžeme se bavit o tom, kdo ji odstartoval, nicméně moje první aplikace byl Grok Bot a myslím, že byl první, kdo to trochu šířeji zpopularizoval. A to jsou osobní AI agenti.

Důvod, proč se o tom skutečně vyplatí bavit, je, že velké jazykové modely (LLM) dokážou strašně moc věcí, ale najít aplikaci, která to zabalí tak, aby to koncový uživatel jednoduše pochopil a využil, je strašně těžké. A myslím, že agenti jsou další vlna, která odemkne produktivitu pro běžného uživatele internetu tak, jako to před třemi nebo čtyřmi lety udělal chatbot ChatGPT.

Ví, co je v ledničce

Tom Krcha: Teď jsem si udělal soubor diet.md, který popisuje moje stravovací preference – jak bych se chtěl stravovat já a jak bych chtěl, aby se stravovala naše rodina. Use case je naprosto jednoduchý a trpí tím každý z nás: přijdeš do obchodu hladový, což je úplně nejhorší, snědl bys všechno, a pak přijdeš domů s plným košíkem věcí, které vlastně ani nechceš mít doma.

Nastavil jsem si tedy bota, který přesně ví, jak bych se chtěl stravovat, připojil jsem ho na různé služby na objednávání jídla a už dnes mi řeší jídelníček. Je to docela fajn, protože má každé ráno v deset proaktivně přijít a zeptat se, co bych chtěl na oběd. A část, kterou teď ještě integruji: každé dva tři dny mu vyfotím pár úplně náhodných fotek z ledničky, aby věděl, co v ní je, a sám si z toho vyhodnotil, co má objednat přes Instacart.

Agent, který zavolá

Andrej Kiska: Já mám ještě osobního agenta, který se jmenuje Instinct. Je to agent jen na pozvánky od startupu ze San Franciska, na trhu jsou s ním dejme tomu tři čtyři měsíce. A naprosto skvělá funkce je, že ti nejen pošle zprávu, ale i zavolá. V pondělí jsem měl něco podepsat do 15 hodin, bylo 14:50 a najednou mi volá Instinct. Říkal jsem si, že je to nějaký spam, ale zvedl jsem to a ozvalo se: „Ahoj, je tu jeden urgentní e-mail. Měl jsi to podepsat do tří. Vypadá to, že jsi to ještě nepodepsal, tak jsem se jen chtěl zeptat, jestli ti ho mám v inboxu posunout nahoru.“

A já: „Ty jo, to je fakt dobré, to bych měl asi podepsat.“ Řekl jsem: „Ano, prosím, posuň mi to nahoru v inboxu.“ Hned se mi to ukázalo nahoře, šel jsem tam a podepsal to. Takže ta proaktivita mi osobně přijde fakt super.

Kreditku jsem mu dal

Andrej Kiska: Je to fakt o tom, že čím víc agentovi dáš, tím víc z toho vypadne. A jsou tam mentální bariéry. Já jsem dost dlouho přemýšlel, jestli dám Instinctu svou kreditku, kde máš relativně velký limit, a fakt nevíš, co s tím udělá. Když ti najednou nakoupí za 10 tisíc dolarů nějakých blbostí, v mnoha případech to nemůžeš úplně vrátit. Takže tam jsou mentální bariéry, které ti brání dostat z toho maximum.

Nakonec jsem tam kartu nahrál a zatím se mi nic zlého nestalo. Naopak jsem ušetřil kopec času, protože když se v dobré restauraci objeví volné místo, tak tady to funguje tak, že je volné možná třicet sekund a musíš ho booknout hned. Kdyby to mělo čekat, až tam zase zadáš kartu, může ti to utéct.

Tom Krcha: Ve finále, jaký je rozdíl mezi tím, když má mou kreditku uloženou nějaký web, a když ji má můj agent? Já možná věřím víc svému agentovi než nějakému náhodnému webu, kde jsem si před rokem koupil knížku.

Zuckerbergovi se smáli

Andrej Kiska: Já jsem velký fanoušek Mety – nejen proto, že na monetizaci svých produktů používají reklamy, ale hlavně proto, že se Zuckerbergovi dva roky všichni smáli. Všichni se ptali, co znamená osobní superinteligence. On tu vizi měl dávno předtím, než byla mainstreamová, a utratil za ni obrovské množství peněz. Vydali model, který je optimalizovaný na to, aby Muse (osobní AI agent Mety) jako aplikace fungovala výborně. Není to fyzická AI, není to multimodální model, je to prostě vynikající agentní model.

A čím dál častěji budeme vidět, že se frontier inteligence bude tříštit podle toho, jestli optimalizuješ na super kódování, na super diskuzi s chatbotem, na super designové výstupy, nebo na super agentní workflow. Čím víc modelů bude, tím víc bude frontier inteligence víc niche. A pro Metu je use case jasný: chtějí mít svého spotřebitelského agenta, který přinese superinteligenci každému uživateli Mety. A proto si myslím, že pro koncového uživatele je Meta Muse asi nejlepší spotřebitelský agentní produkt, jaký je momentálně na trhu.

Soused vedle tebe nespí

Andrej Kiska: Myslím, že paradox frontier inteligence je v tom, že protože ti umožňuje dělat strašně moc, děláš mnohem víc, protože cítíš FOMO, když na tebe agent musí čekat. To je jedna z velkých věcí ohledně Dots (autonomních agentů od OpenAI) a toho, jak dokáže koučovat agenty. Ale minimálně tady v Silicon Valley se maká. Režim 996 (práce od devíti ráno do devíti večer šest dní v týdnu) je pryč, interní syncy jsou i v neděli, protože tempo, jakým se staví, je obrovské. Paradoxně čím víc máš schopností stavět rychle, tím víc makáš, protože víš, že soused vedle tebe nespí.

Tom Krcha: Určitě. Běžně se bavím s lidmi, kteří mají pět šest předplatných Claude za 200 dolarů nebo kombinace Cursoru, Claude a OpenAI – a všechna maxují (naplno využívají jejich limity). A pak se bavíš s někým v Evropě a on ti řekne: „Já za to 20 dolarů nedám, to je moc.“ To je asi ten rozdíl. Myslím, že pokud dnes nemaxuješ aspoň jeden plán za 200 dolarů, co vůbec děláš? Ve srovnání s tím, kolik člověk bere, je to úplné minimum – a podívej se, co to může umožnit. Taková je realita v Kalifornii.

Jedno rozhraní pro celou firmu

Andrej Kiska: Dots je pro mě taková homepage celé mé firmy, přes kterou operuji. A nemusím tak často měnit kontext, protože Dots mi proaktivně vyřeší kopec problémů, aniž bych musel sahat do jednotlivých agentů, kteří dělají jednotlivé věci. A tady si myslím, že je zajímavá část té inovace, kterou se s Tomem snažíme ukázat. Pro mě je super, že když si něco otevřu, mám v Dots šest notifikací, které mi řeknou, co se děje na úrovni jednotlivých agentů, a díky tomu i na úrovni celé firmy. V zásadě mám jedno rozhraní, kterému můžu zavolat, když mi něco není jasné, a které může zavolat mně, když se něco děje.

Tom Krcha: Bavím se s lidmi, kteří říkají, že jsou po celém dni práce s agenty úplně vysátí a že je to mnohem náročnější, než když dřív v uvozovkách ručně kódovali někde v rohu u stolu a hráli si s krásnými funkcemi.