Když se cena akcií amerického čipového obra Nvidia pohybovala kolem 95 dolarů, spoluzakladatel skupiny J&T Patrik Tkáč svému týmu říkal, že umělá inteligence bude na trzích obrovské téma. Dnes stojí akcie s označením NVDA přes 200 dolarů, ale největší česko-slovenský fond J&T Arch se na této jízdě nijak nepodílel, ani na ní nevydělal. „Trhy se dnes čím dál víc stávají místem, kde nerozhoduje pouze fundament nebo technická analýza. Čím dál víc jde o psychologii a sociologii obrovské masy investorů. A pak si člověk musí položit otázku: Jsme ještě investoři, nebo už psychologové?“ zamýšlí se Tkáč.

Zdrženlivost vůči globálním technologickým trendům podle něj pramení z více než třicetileté zkušenosti na trhu. Růst Nvidie vedení J&T Arch sledovalo, se samotnou alokací obřího kapitálu se ale nedokázalo ztotožnit. „Neměli jsme dostatek odvahy hrát tuto hru, protože naším základem je investovat do věcí, kde vidíme cashflow, tedy reálný návrat kapitálu. Ne pouze psychologii trhu,“ vysvětluje Tkáč.

Připouští sice, že fond možná přišel o obří příležitost a akcie Nvidie mohou dál růst, ale zároveň nevěří, že současný stav bez obří konkurence nebo levnějších modelů vydrží. Svůj přístup k akciím nejopěvovanější technologické společnosti současnosti popsal Patrik Tkáč v úvodu čerstvě publikované výroční zprávy fondu J&T Arch, který dlouhodobě sází na spojenectví největších byznysových hráčů v Česku a na Slovensku. I díky napojení na Tkáče, Daniela Křetínského nebo Karla Komárka loni poprvé přesáhl v objemu spravovaných aktiv 200 miliard korun.

Duchovní otec celého fondu popisuje, že pro směřování tak velkého kapitálu, kde dnes desetinová alokace znamená přibližně 900 milionů eur (přes 20 miliard korun), potřebuje vidět konkrétní tváře a hlavy, které o byznysu rozhodují. „Tesla bez Elona Muska by byla úplně jiná firma, stejně tak SpaceX. Facebook bez Zuckerberga by nebyl tím, čím je. Steve Jobs ukázal, jakou sílu může mít jedna osobnost při budování platformy,“ vypočítává Tkáč důvody, proč se fond odmítá spoléhat na anonymní korporace.

„Proto neumíme anonymně svěřit velké množství kapitálu někomu, koho neznáme. Musíme vidět člověka, kterému důvěřujeme,“ doplňuje jeden z nejbohatších Slováků. Kapitál J&T Arch proto místo do akcií s překotným růstem směřuje k lidem, kteří si podle Tkáče vybudovali kredit časem a výsledky – ať už jde o Daniela Křetínského, Karla Komárka, Pavla Tykače nebo Jiřího Šmejce.

Foto: J&T / AC Sparta Praha / CzechCrunch

Daniel Křetínský a Patrik Tkáč

Tuto osobní filozofii spojuje s přístupem, který navzdory obřím objemům peněz označuje za velmi konzervativní. „Za těch 32 let nám vyšlo něco velmi jednoduchého. Cílit na 10 procent je výborný princip. Ne jako dogma, ale jako zdravý vztah mezi výnosem a rizikem,“ přibližuje s tím, že jde o jednoduchou logiku normálního světa, kdy se investice vrátí zhruba za dekádu. Cíle se přitom logicky upravují podle tržní situace – v době nulových sazeb stačí šest až sedm procent, nyní jsou očekávání vyšší.

Strategii fondu proto shrnuje do mantry, které říkají „deset plus“. Ústředním motivem je nehonit se za padesáti- nebo stoprocentním zhodnocením za každou cenu a zamezit fatálním propadům. „Když člověk cílí na rozumné výnosy a nežene se za extrémy, často nakonec dosáhne více, než původně očekával. Zároveň však výrazně snižuje pravděpodobnost katastrofy. A to je pro nás podstata investování,“ dodává Tkáč.

Ať už jde o obří transakce nebo technologické trendy, rozhodování se prý vrací k jediné myšlence: „Na konci dne jsou jedna věc krásné prezentace a druhá věc reálné peníze lidí. Peníze určené pro rodiny, děti, filantropii nebo běžný život.“ Extrémní příliv nových prostředků, který loni přesáhl osmdesát miliard korun, ovšem fond donutil přistoupit i ke strukturálním změnám.

Aby si J&T Arch udržel kvalitu investičních příležitostí vázaných na zmíněné lokální byznysové partnery a nenarazil na kapacitní stropy dohod, zavedl počátkem prosince takzvaný kapacitní poplatek u nových emisí a rozjíždí druhý fond J&T Arch II.