Česká letecká společnost Zuri představila svůj první produkt. Ten nakonec nebude pro pasažéry, ale pro zboží a materiál všeho druhu. Jde totiž o bezpilotní nákladní hybridně-elektrický letoun s vertikálním vzletem a přistáním pro civilní i vojenské provozovatele. Jednou z jeho předností má být spojení dosahu letadla s pevnými křídly se schopností vrtulníku přistát prakticky kdekoli bez dráhy. Cílí na situace, kdy je posílat na místo lidi zbytečně nákladné, pomalé nebo rizikové, a nahrazuje tak dosavadní řešení pomocí vrtulníků, zásobovacích lodí nebo pozemních konvojů.

Do reálného provozu chce letoun firma zakladatele Michala Illicha dostat během následujících let. Stroj je postaven na architektuře Technology Demonstrator 2.0 a nyní v Praze absolvuje pozemní testy. Unést má náklad přesahující sto kilogramů na vzdálenost 679 kilometrů, respektive 569 kilometrů s plnou třicetiminutovou rezervou. Cestovní rychlost dosahuje 220 kilometrů v hodině a stroj umí přistát na plošině, palubě lodi i v otevřeném terénu. Užitečné zatížení, tedy náklad a palivo dohromady, činí 165 kilogramů.

Zuri cílí na pravidelné zásobování ropných plošin a ostrovů, obnovu spojení po výpadku silnic či mostů i na dopravu na místa, kam by bylo riskantní posílat lidi. „Strávili jsme devět let a patnáct letadel tím, že jsme se učili, co tato architektura dokáže. Bezpilotní nákladní VTOL (Vertical Take-Off and Landing, tedy letadlo s vertikálním vzletem a přistáním, pozn. red.) je první, který stavíme pro někoho jiného, aby s ním létal. Toto kolo financuje demonstrátor a také jeho kompletní letovou testovací kampaň,“ uvádí Illich.

Firmu založil v roce 2017 a během let pro svůj projekt získal řadu známých českých investorů v čele s Janem Bartou z Pale Fire Capital, Jaroslavem Beckem, Matějem Turkem, Markem Rosou, Zdeňkem Poláchem a společností Kiwi.com. Od roku 2018 Zuri podle vlastních údajů postavilo a otestovalo přes patnáct letadel při stovkách zkušebních letů, přičemž plnohodnotného visení (vznášení na jednom místě) dosáhlo už v roce 2021. Ze zásadních milníků vývoje už potřebuje jen integraci a letové testy, které mají začít začátkem příštího roku.

Osobní, pasažérská verze letounu Zuri, se kterou firma původně chtěla přijít na trh jako první, se odsouvá. „Plán stále trvá, ale bude to náš druhý produkt na trhu, nikoliv první, a bohužel se posouvá až za rok 2030,“ uvedl pro CzechCrunch Illich. Důvodů je podle něj několik: certifikace bezpilotního nákladního stroje je řádově jednodušší, levnější a rychlejší, k tomu se přidává i aktuální preference investorů, kteří se v posledních letech zaměřují spíš na takzvané dual-use projekty využitelné civilně i vojensky.

Segment osobní letecké mobility mezitím zasáhly krachy firem Lilium a Volocopter. Zuri se od nich podle Illicha od počátku vědomě odlišovalo. „Zuri bylo od začátku jakési anti-Lilium, tedy všechna zásadní rozhodnutí jsme dělali opačná: hybrid místo baterek, velké vrtule místo takzvaných zapouzdřených rotorů, stavění z existujících technologií místo spoléhání se na průlom v baterkách a agilní a levný vývoj místo pálení miliard. Investoři, kteří věnují aspoň minimum času základní rešerši, to naštěstí vidí,“ popsal sedmačtyřicetiletý zakladatel.

Na tuto strategii navazuje i objem kapitálu, se kterým Zuri pracuje. Firma nyní otevírá první tranši kola Series A ve výši 6 milionů eur (145 milionů korun), z čehož 1,1 milionu eur (26 milionů korun) už přislíbili stávající investoři. „Doteď jsme získali 7,6 milionu eur (přes 180 milionů korun), od září budeme raisovat dalších šest milionů, s čímž jsme schopni bezpilotní nákladní letadlo rozlétat i s dostatečnou rezervou,“ uvedl Illich. Srovnatelné západní programy podle něj k dosažení podobných výsledků utratily přes 300 milionů eur (přes sedm miliard korun).

Zájem trhu česká firma podkládá počtem předběžných závazků. „Celkově máme podepsaných zhruba 35 předběžných objednávek (LOI) z celého světa, a to dohromady na pasažérskou a na bezpilotní verzi,“ doplňuje Illich. Komerční dodávky by podle Zuri měly navázat na letové testy v rozmezí let 2027 až 2029, přičemž v prvních letech chce firma dodávat řádově desítky letadel ročně. Zákazníky mají tvořit civilní i vojenští provozovatelé z celého světa.

Certifikace bezpilotního nákladního letounu poběží přes kategorii EASA Specific, kde se riziko posuzuje podle metodiky SORA pro jednotlivé provozy, bez nutnosti typového osvědčení jako u letadel pro cestující. Vývoj, stavbu i letové testy Zuri drží ve vlastní režii v Česku, mimo režim ITAR (International Traffic in Arms Regulations) a na evropském dodavatelském řetězci.