Ostravský obchod dělá sto milionů ročně na sci-fi a fantasy. Díky punku, magickým lektvarům i Pánovi prstenů
Jiří Reiter a ostravské Imago jsou oblíbeným obchodem všech fanoušků fantasy a sci-fi. Ať už těch, co si rádi hrají, čtou, nebo se věnují cosplayi.
Přesně před dvaceti lety vzal kufr po dědovi, nacpal do něj vlastnoruční výrobky – a na fanouškovských akcích je prodával nadšencům, co hráli Dračí doupě. Jenže ne s tužkou a papírem, ale naživo a v kostýmech. Dnes je z toho popkulturní byznys, který posledních pět let kmitá kolem stovky milionů korun ročně. A přesto si zachovává dávku punku. „Přitom do našeho odvětví vstoupili hráči jako Alza nebo Allegro a výrazně z něj ukrajují,“ říká Jiří Reiter, zakladatel ostravského obchodu Imago.
Prodali tři tuny oficiálních kuchařek podle Zaklínače. Taky 4 444 litrů magických lektvarů – tedy limonád vlastní výroby. Anebo 38 tisíc (!) kusů kostýmů taktéž z vlastní dílny pro zákazníky, co se věnují cosplayi, tedy výrobě a nošení oblečků postav z her, knih, komiksů, filmů a seriálů. Koupíte u nich meč z Pána prstenů za dvanáct tisíc korun. Taky šachy s motivem Batmana za osmnáct tisíc. Anebo prostě knížky, stolní hry či pokémoní kartičky. Imago je prostě obchod s fantazií. Však jste ho taky ještě před pár lety mohli znát jako Fantasyobchod.
Jak se ale z nadšení do Tolkiena, draků, Star Wars a tak dále stane firma, která za posledních pět let čtyřikrát překročila 100 milionů v tržbách? „Já vlastně ani nevím,“ směje se šéf a zakladatel Jiří Reiter. „Často se cítím spíš jako outsider, jsem celkem introvert. Mnohem víc mi vyhovuje pozice geeka a fanouška než byznysmena. Pořád to beru jako náročný koníček, je to taková složitá, nekonečná stolní hra, u které si musíte pořád studovat nová a nová pravidla,“ popisuje. A jako výhodu vidí také to, že ho nezkazil jiný byznys.
„Já prakticky nemám srovnání z žádných jiných firem, takže nevím, jak to vypadá, když tomu někdo přestane říkat koníček a říká tomu podnikání,“ přibližuje svůj přístup Reiter a dodává: „Vždycky žiju v přesvědčení, že něco strašně bastlíme. Jenže pak nakouknu k někomu pod pokličku a řeknu si: ‚Ty jo, vždyť my to řešíme úplně luxusně!‘“
Pohled na výsledky firmy mu dává za pravdu. Už před covidem se Imago (oficiálně stylizované s malým i) blížilo stomilionovým tržbám, pandemie ho pak vystřelila až na 117 milionů. Loni pod kulatou hranici těsně kleslo, ale těžko se divit: „Sci-fi a fantasy jsou dnes už prakticky mainstream, takže najednou nebojujeme s pár garážovými a specializovanými firmami, ale s velkými subjekty, které prostě mají v mnohém navrch.“
Nemá smysl se poměřovat s byznysmeny, kteří valí třináct hodin denně sedm dní v týdnu. To je jiná liga a já se do ní nehrnu.
„Především loňský rok byl náročný, zasáhlo nás zdražení reklamy a do našeho segmentu výrazněji vstoupili velcí hráči jako Alza nebo Allegro. A něco nám zkrátka ukrojili,“ říká Reiter. Řešením situace bylo soustředit se na unikátnější zboží. „Hrníček s Batmanem si dneska koupíte v každém druhém supermarketu, Alza ho doveze ještě týž den do výdejního boxu, případně si jich z Temu objednáte za stejnou cenu pět. Čili to je artikl, ve kterém už moc nevidíme budoucnost,“ popisuje.
Unikátní zboží přitom neznamená nutně ty nejkurioznější suvenýry ze Star Wars – ale ani neznámé podivnosti pro pár nadšenců v Česku. Jsou to třeba produkty z vlastní dílny. Však o tom, že Imago prodává své limonády nebo vyrábí kostýmy, už byla v úvodu řeč. Tohle zaměření je mimochodem tak trochu návrat ke kořenům, které sahají 20 let nazpátek.
„Tehdy bylo sci-fi a fantasy okrajový koníček. Vyráběli jsme si třeba vlastní trička, ručně jsme malovali draky nebo motivy z Pána prstenů, merch prakticky neexistoval,“ vzpomíná Reiter, jehož obchod mimochodem dvacítku slaví právě v těchto dnech. Jenže proměna knižních značek jako Harry Potter, Pán prstenů či Zaklínač do filmových a herních podob tohle nadšenecké odvětví prosadila do největšího mainstreamu.
Imago se tak vezlo a rostlo na vlně velkého zájmu. Ale nenechalo se jí spláchnout. „Pro nějaký dramatičtější růst bychom potřebovali větší kapitál, ale my jsme vždy rostli organicky, neměli jsme investora ani žádné velké externí financování. Díky tomu jsme se ani za covidu v uvozovkách neurvali ze řetězu jako jiné e-shopy, které to pak třeba položilo,“ vysvětluje zakladatel. A místo položení se Imago zvedá v nových kategoriích zboží. I když, nových…
„Máme jiný koncept, který už letos částečně realizujeme, a vypadá to, že jsme se docela trefili,“ říká Reiter. Dvacet let od okamžiku, kdy vzal kufr po dědovi a začal v něm na různé fanouškovské akce vozit doplňky ke kostýmům, Imago opět těží ze zaměření na kreativní koníčky. V kamenné prodejně v Ostravě otevřeli hernu (třeba na figurkové válčení ve Warhammeru), vytváří vlastní digitální obsah, produkuje hry a pokukuje i za hranice.
Každopádně dvacet let mezi e-shopy – Imago mimochodem posbíralo tři ocenění ShopRoku – je velice dlouhá doba. „Za možná největší změnu za tu dobu považuji rychlost v trendech. Už se nestává, že by se objevila extrémně silná značka, která bude držet fanoušky několik let. Vyjde nějaká novinka – hra, film nebo seriál – a po pár týdnech ji vystřídá jiná,“ popisuje Reiter. A co proměny samotného podnikání?
Podnikání je jeden fail za druhým. Dodnes mě mrzí, že se nám nepodařilo navázat spolupráci s LEGO.
„Podnikání dnes a tehdy je hodně jiný sport. V té době se na internetu dalo prodávat prakticky cokoli, klíčový byl nějaký základní digitální skill a hlavně vytrvalost,“ vzpomíná Reiter. „Dnes je vše komplexnější, musíte se vzdělávat, specializovat, prioritizovat. Navíc já jsem kompulzivní člověk, dostanu nápad a do večera ho chci mít zrealizovaný, takže udělat si odstup je pro mě výzva,“ přiznává imagovský šéf. Čímž taky trochu nakusuje punkovou kulturu, kterou si s třicítkou kolegů ve firmě stále drží.
„Zkusili jsme nahodit klasickou manažerskou strukturu. Museli jsme si na vlastní kůži vyzkoušet, že to není úplně pro nás,“ popisuje s úsměvem. „A třeba i kvůli tomu, že soutěžíme s velkými firmami s obřími IT odděleními a prostředky na inovace, nám víc než kdy jindy funguje právě ten punk. Bastlit, šetřit, dělat to jinak než ostatní. Ale pozor, za vším stále musí být know-how,“ říká. Protože když znalosti chybí, šance na fail je větší – a že i ty faily přišly.
„Dodnes mě například mrzí, že se nám nepodařilo navázat spolupráci s LEGO. Měli jsme to rozjednané, pak jsme zaváhali a ty dveře se zavřely. Ale podnikání je jeden fail za druhým, tomu se nevyhnete,“ popisuje Reiter a přidává třeba ještě vzpomínku na to, jak do skladu dorazily palety plné knih se špatným názvem na hřbetu. „To jsem rozhodně nadšený nebyl. Ale musíte se poučit, nedělat si z toho hlavu a jedeme dál,“ říká. Což se v odvětví, které se točí kolem fanouškovství a koníčků dělá přece jen o něco snáz než ve vrcholném byznyse.
I když by leckoho mohlo napadnout, jestli vrásky nepřidělává sázka na offline zábavu v čím dál digitálnějším světě. Ale zjevně ne. „Mám na to několik teorií. Je tady určitá nostalgie našich zákazníků, kteří často vyrůstali ve víc offline době. Do karet nám hraje i fakt, že devadesátky se zrovna vrátily jako trend. Hlavně ale považujeme svět obrazovek za náročný na psychiku, pozornost a myšlení, takže lidé stále častěji vyhledávají nějakou formu digitálního detoxu,“ popisuje Reiter.
„Jsme v extrémně rychlém prostředí, které na naše smysly útočí s obří intenzitou a neustále se zrychluje, trávíme v něm víc času, unavuje nás a pohlcuje. Takže dát si deskovku nebo se natáhnout s knížkou a vychutnat si dobrý čaj, to zní jako recept, jak si odfrknout,“ míní. „A to nejsem žádný zpátečník, v onlinu trávím spoustu času. Jen to prostě chce rovnováhu,“ dodává. I když s tím odfrknutím to tak jednoduché nemá. Kromě toho, že vede stamilionový podnik, musí doma ukočírovat čtyři děti. Samozřejmě i za pomoci deskovek a her na hrdiny.
„Sice často pracuju z domu, ale je to náročné. Když jdeme ven, nesmím si brát telefon, jinak bych měl tendenci neustále pracovat. Nebo když připravuju složitější rozpočet a vedle mě tříská do bicích tříletý syn, tak si musím říct: ‚No nic, jdeme si hrát.‘ Nemá smysl se poměřovat s byznysmeny, kteří valí třináct hodin denně sedm dní v týdnu. To je jiná liga a já se do ní nehrnu. Priority mám holt jinde,“ uzavírá Jiří Reiter, šéf velice hravého obchodu Imago.
