Pražská burza potřebuje zářit, jenže malé a nudné firmy jí nepomohou. Dokládá to nezájem o výrobce dveří

Komentář Luboše Kreče. Když přijde řeč na zaostávání Evropy za Amerikou, jedním z častých argumentů, co by se mělo změnit, abychom byli pružnější, je rozhýbat kapitálové trhy. Aby se lidé naučili na nich investovat a firmy aby si zvykly na ně vstupovat. Jeden z nejčerstvějších příkladů tady z Česka, jihlavská společnost Doornite, ale ukazuje, kudy cesta nevede.

Na úvod je třeba říct, že kdokoli, kdo se odhodlá ke vstupu na burzu, si zaslouží respekt. S pobytem na veřejných trzích je spojená velká míra dohledu, potřeba reportovat, nutnost být hodně transparentní, což se může v praktickém byznysovém životě ukázat jako handicap, nikoli jako výhoda.

Zároveň jsou pro každý velký úkol potřeba dobrovolníci a nadšenci, kteří prošlapávají cestu a svými kroky a chybami tak či onak ukazují směr. Kdyby lidí, jako jsou spolumajitelé společnosti Doornite, nebylo, nebylo by ani toho mála, co se o zdejší kapitálové aktivitě dá říct.

Jenže ono to nestačí. A výsledky, kterých Doornite dosáhlo v rámci primárního úpisu, to bohužel dokládají: společnost chtěla svým IPO získat částku v rozmezí 80 až 100 milionů korun, jenže se jí podařilo udat jen menší část akcií, takže nakonec jí vstup na burzu vynese 26,1 milionu korun.

Při pohledu na ta čísla můžou někomu naskočit reminiscence na nepovedený burzovní start sítě pizzerií Coloseum. Jejich majitel Jan Mužátko také v roce 2021 získal za akcie svého holdingu podstatně méně, než plánoval, a jeho následný pobyt na burze byl jedním velkým fiaskem.

Foto: Doornite

Šéf a spolumajitel Doornite Pavel Šatný

To v případě Doornite nehrozí, výrobce dveří z Vysočiny je etablovaná, dobře fungující firma s celkem jasným plánem na rozvoj a na expanzi. Problém je jinde: aby český kapitálový trh začal opravdu fungovat, potřebuje velké a zajímavé příběhy. Musí tam být sex-appeal. A to nenabízí ani Doornite, ani jejich východočeská inspirace M&T 1997 Iva Ulicha ani nikdo další. Svého času to možná měla Pilulka, jenže všichni víme, jak neslavně to dopadlo.

Když se řekne burza a akcie, v Česku to znamená ČEZ, pak dlouho nic a pak pár bank a zbrojaři Colt a CSG. O skutečně vibrujícím kapitálovém trhu, na němž je živo a který dává impulsy celé ekonomice, se mluvit nedá. Ti, kdo na burzu zamíří, speciálně pak na trh Start pro menší a střední firmy, působí spíš jako kuriozity, než jako pionýři.

A není to apriori jejich chyba. Jde o to, že na zteč se skeptickým investorem vyráží v jejich podobě dřevění vojáčci, místo aby do boje vyšla regulérní armáda. Tedy opravdové těžké váhy, které by k sobě strhly opravdovou pozornost: Alza, Seznam, Datart nebo klidně Škoda Auto.

Že to není realistické? Možná ne, na druhou stranu podívejte se do Švédska, které je podobně velkou zemí, ovšem s diametrálně odlišnou burzovní zkušeností. Tamní firmy, velké i malé, běžně dělají IPO na stockholmské burze, primární emise se na ní ročně počítají v desítkách.

Klíčové je, že aby společnosti jako Doornite mohly elegantně a samozřejmě umisťovat své akcie na veřejný trh, musí kolem něj být vytvořený funkční ekosystém. A o ten se postarají jen velké tituly. Opačně to téměř jistě nepůjde, resp. bude to cesta úmorná, bolavá, hodně klikatá a mířící do neznáma.

Jistým impulsem byl duální listing při akciové premiéře skupiny CSG, jenže ta vstoupila podobně jako před ní například Eurowag Martina Vohánky primárně na zahraniční burzu a ke všemu vývoj hodnoty cenných papírů po lednovém IPO zůstal spíš za očekáváním. I to se ale počítá, jenže…

…jenže se nezdá, že by se v dohledné době mohlo v tomto směru něco změnit. Další budoucnost ČEZ na pražské burze je nejistá, pokud někdo hodně zajímavý o IPO přemýšlí, kouká spíš za hranice a utěšovat se tím, že původně se přece na parketu nedařilo ani jeho dnešním hvězdám Primoco UAV a Colt, to je lichá argumentace – posouvá je geopolitika, nic jiného.

Pražská burza a odvážlivci jako Doornite tedy v důsledku dělají, co mohou. Jenže nemají sílu, aby to zlomili sami. Dokud jim někdo opravdu relevantní z byznysu nezačne pomáhat. Až se z burzy stane samozřejmost, pak i pro takhle malé hráče bude dávat opravdový smysl na ni chodit.