Pro táty za volantem jasná volba. Švédský bestseller ukazuje, že i Evropané umí skvělá elektroauta

Test Luboše Kreče V souvislosti s Volvem se v posledních týdnech a měsících nejvíc řeší jednak plánovaný přestup dosavadního šéfa Škodovky Klause Zellmera právě do čela švédské firmy, jednak že podobně jako další tradiční evropští automotive hráči na tom aktuálně není nejlépe. V tom všem humbuku ale občas zapadá, že podobně jako BMW či Mercedes dokáže Volvo pořád vyrábět skvělá auta. A elektrické SUV střední kategorie EX60 je toho celkem jasným důkazem: jde o jeden z nejlepších bateriových vozů, které jsou na trhu.

Když se podíváme na akcie koncernu Volvo Cars, s nimiž se obchoduje na stockholmské burze, je patrný stejný trend, jaký lze vidět u cenných papírů značek jako BMW nebo Volkswagen: propadly se o desítky procent a podobná písnička se odehrává i v případě zisků a marží.

Volvo ke všemu přece jen víc než jiné společnosti zasáhla geopolitická nejistota a evropská racionalizace pohledu na prosazování udržitelnosti a přechodu k elektromobilitě, což byly aspekty, na něž bývalý šéf firmy Jim Rowen vsadil o něco víc než konkurenti. Aktuálně sice krize na Blízkém východě opět stáčí pozornost k bateriovým pohonům a objednávky těchto aut i v Česku stoupají, jenže strukturální škody už se staly.

Právě rodinné EX60 ovšem dokládá, že i takzvané legacy brands (tedy tradiční automobilky) se na elektromobilitu adaptovaly víc než dobře a že vozy, které sjíždějí z jejich linek, jsou špičkové a třeba takovou Teslu hravě strčí do kapsy. Fakt, že ta mezitím už i v Česku nabízí autonomní řízení FSD a její konkurenti na to zatím nemají odpověď, je bohužel zase jiná otázka. Nicméně prodejně je EX60 zatím velký sukces, což má i stinnou stránku: dodací lhůty jsou klidně i přes rok.

EX60 jsme dostali na několikadenní test s prostřední motorizací P10, která podle oficiální dokumentace umožňuje dojezd na jedno nabití až 647 kilometrů, disponuje maximálním výkonem 375 kW, na stovku to dá pod pět vteřin a má pohon všech čtyř kol. Co se jízdních vlastností týče, posádka je jako v bavlnce – vůz perfektně tlumí nerovnosti, má naprosto plynulý chod a když je potřeba, dokáže hodně zostra akcelerovat, až se některým slabším povahám může přitížit.

Jenže tohle se dá říct v podstatě o každém solidnějším elektrovozu, to, čím boduje EX60, je všeobjímající skandinávský komfort. Ne luxus, ne extravagance, prostě komfort v tom nejlepším slova smyslu. Ničeho uvnitř není málo ani moc, ale tak akorát. To se týká prostoru, fyzických knoflíků, odkládacích ploch, luxusních prvků… Prostě švédská uměřenost a přehlednost at its best.

Něco z toho samozřejmě vyčnívá, a to směrem pozitivním i negativním. Do plusu je určitě prosklená střecha, která se dokáže sama zatmavit, takže není potřeba žádná roleta. Intuitivní, i když ne perfektní, je také volvácký infotainment poháněný Googlem. Hodně praktický je i kufr, který kromě základního prostoru nabízí ještě překvapivě hodně místa v dodatečných kapsách pod samotným dnem. Je tam třeba sympatický kyblík na mokré boty.

S čím jsem naopak zápasil, byla absentující středová konzole mezi řidičem a spolujezdcem, kterou po podlaze nahrazuje jen užší drážka s prostorem na odkládání třeba batohu. Jenže je to tak nízko, resp. hluboko, že když tam člověk intuitivně odloží telefon, což se typicky nabízí nejvíc, pak se dost nemotorně zvedá. Naopak bezdrátová nabíječka mobilu je schovaná pod palubní deskou a není nejlépe přístupná, stejně jako sousední výklopná skříňka.

Co jsem zároveň postrádal, byl kryt u vyjížděcího držáku na nápoje zpod loketní opěrky. Kdyby měl samostatný kryt, právě on by se dal použít jako logický prostor, kam odložit při rychlých přejezdech mobil a zároveň ho mít snadno po ruce. Jenže „šuplík“ má jen úchyty na zasunutí lahví, takže do něj telefon musíte neprakticky šikmo stavět. S ohledem na to, jaké detaily Skandinávci obvykle řeší, tohle trochu bolí.

Pro klasický provoz rodinného auta se střední motorizace ukázala být dostačující. Proklamovaných 647 kilometrů na jedno nabití baterie o kapacitě 95 kWh (vyšší model P12 má kapacitu 117 kWh a měl by ujet přes 800 kilometrů) je spíše marketingový údaj – reálně se bavíme o 400 až 500 kilometrech podle počasí a stylu jízdy. Jenže i to je parádní údaj. Za těch několik dní, kdy jsem s vozem najel přes 300 kilometrů po městě i po okreskách, jsem nemusel hledat nabíječku.

Na co si člověk musí zvyknout, je otevírání dveří – inženýři ze severu se chtěli odlišit a místo klik k vozu namontovali malá křidýlka, kterých se stačí dotknout, lehce je prsty zevnitř stisknout a dveře se otevřou. Kdokoli cizí k vám chce nastoupit, zmateně tápe netušíc, co má dělat. Má to výhodu, že vás jen tak nikdo nepřepadne, asi to má lepší aerodynamiku, ale jinak je to taková blbůstka, bez které bych se klidně obešel.

Jinak je ale EX60 skvělé rodinné auto. Volvo si nekupujete, pokud chcete extravaganci a pokud chcete mimořádné šoférské zážitky. Jakmile ale usednete do tohoto SUV, okamžitě na vás dýchne pocit bezpečí (což je pro švédskou značku s čínskými majiteli alfa omega), klidu a toho už několikrát zmíněného komfortu. Komfortu, který neprovokuje, neuráží.

A totéž platí i o dojmu, jakým auto působí zvenčí – nenásilná elegance, která možná neohromí, ale zároveň tušíte, že bude fungovat i za deset let. Prostě se neokouká. Podobně na to šlo Volvo u většího EX90 a nějakou dobu už je to vidět na spalovacích modelech XC90 a XC60. A to minimálně pro konzervativněji laděné řidiče není málo. Spolu s BMW iX3, které je mu blízké cenově i parametrově, ale nikoli tolik charakterem, je tenhle Švéd z pohledu řidičů od rodin tím nejlepším, co je na trhu.